Mechanismus tvorby lidského hlasu přitahoval badatele již od starověku. Tvorbu hlasu na zvířatech zkoumal už Galén, který zjistil význam zvratného nervu - po jeho přerušení prasata přestala kvičet. Na jeho výsledky navázal v 16. století slavný anatom Andreas Vesalius, který nervové zásobení hrtanu dále podrobně popsal a nechal zakreslit do svých děl. Až pozdější pokroky ve fysiologii (funkce nervů a přenos nervových vzruchů) společně se zdokonalením vyšetřovacích metod (laryngoskopie) v 19. století vedly k přesnému poznání mechanismu tvorby hlasu a funkce n. laryngeus recurrens. Do současnosti je tento nerv jednou ze nejdůležitějších struktur v endokrinochirurgii. Autoři ve svém sdělení podávají přehled historie poznání jeho anatomie a funkce i hlavních osobností, jež se na tomto poznání podílely.

Úvod: Jednou z vážných komplikací při operacích příštítných tělísek je poranění nervus laryngeus recurrens (NLR), se kterým je spojena i následná porucha hlasivkových vazů charakterizována dysfoniemi, v horších případech i úplnou ztrátou hlasu či dušností pacienta s nutností tracheostomie. Intraoperační neuromonitoring (IONM) je využíván k ověřování kontinuity nervus laryngeus recurrens peroperačně.
Cílem tohoto sdělení je shrnutí zkušeností a poznatků získaných při využívání IONM při operaci příštítných tělísek na našem pracovišti.
Metodika: Ve sdělení budou porovnány dva soubory pacientů: první soubor tvoří pacienti bez použití neuromonitoringu reoperovaných v letech 2004-2009 pro diagnosu primární hyperparathyreosy. Druhý soubor tvoří pacienti, u kterých byl neuromonitoring použit při reoperaci v letech 2022-2024.
Výsledky: Při porovnání obou souborů, počet pares NLR v druhém souboru (při použití neuromonitoringu) klesl.
Závěr: Naše data naznačují, že peroperační neuromonitoring snižuje riziko poranění NLR u reoperací příštítných tělísek

Incidence karcinomu štítné žlázy se zvyšuje a s tím také počet provedených strumektomií. Výskyt pooperačních komplikací po této operaci není vysoký, ale může mít i devastující následky pro pacienta. Mezi nejvážnější pooperační komplikace patří poranění zvratného nervu. Co se týká peroperačního vztahu k zvratnému nervu, tak k řešení pooperační parézy existují různé názory a postupy, které budou předmětem sdělení.

Translaryngeální ultrazvuk (TLUS) představuje neinvazivní diagnostickou metodu umožňující vizualizaci pohyblivosti hlasivek po operaci štítné žlázy. Po tyreoidektomii může
dojít k pooperační paréze hlasivek v důsledku otoku, hematomu či poranění n. laryngeus recurrens, což může vést k dysfonii, dušnosti až aspiraci. Tradiční diagnostické metody, jako je laryngoskopie, jsou invazivní a pro pacienty méně komfortní.
Cílem této přednášky je představit principy TLUS, jeho výhody a limity v porovnání s přímou laryngoskopií. Budou diskutovány technické aspekty vyšetření, jeho spolehlivost a diagnostická přesnost v detekci hlasivkových poruch. Zvláštní pozornost bude věnována klinickému využití TLUS v časné pooperační diagnostice a možnostem jeho širšího zavedení do praxe.
Metodika: Translaryngeální ultrazvuk je neinvazivní metoda pro hodnocení pohyblivosti hlasivek a diagnostiku jejich parézy po operaci štítné žlázy. Principem vyšetření je aplikace ultrazvukové sondy na přední část krku přes štítnou chrupavku a vizualizace hlasivek v reálném čase.
Výsledkem je hodnocení pohybu hlasivek při fonaci: Symetrický pohyb hlasivek → normální funkce.
Asymetrie nebo absence pohybu jedné strany → suspektní paréza n. laryngeus recurrens.
Možnosti kvantifikace patologie.
Závěr: zhodnocení výhod a limitů TLUS. Jedná se o neinvazivní vyšetření, bez nutnosti zavádění flexibilního endoskopu. Možnost bedside vyšetření (např. na JIP). Vhodné pro pacienty nesnášející laryngoskopii. Nevýhodou je omezená viditelnost u pacientů se silnou krční tkání či emfyzémem.

Incidence karcinomu štítné žlázy má stoupající tendenci. Nejvyšší zastoupení má nejméně agresivní typ nádoru -papilární karcinom, jehož zastoupení mezi ostatními tumory stále narůstá. Autoři sdělení poukazují na změnu pohledu na radikalitu operačního řešení diferencovaných karcinomů štítné žlázy v České republice v porovnání se západní Evropou a USA. Ve sdělení bude prezentován názor na krční lymfadenektomii při uzlinovém postižení. Dále bude dokumentován soubor pacientů operovaných pro karcinom štítné žlázy na pracovišti autorů za posledních 10 let.

ÚVOD: Liečba diferencovaného karcinómu štítnej žľazy prekonala za posledné desaťročia búrlivý vývoj. V súčasnej dobe môžeme pozorovať trend de eskalácie rozsahu chirurgickej liečby, s cieľom individualizácie liečby. V práci poukazujeme na trendy v indikácii rozsahu operácii podľa nových ATA guidelinov a ich aplikáciu v našich slovenských podmienkach. Zavedenie nových inštrumentov, prístrojov pomohlo znížiť výskyt komplikácii v tyroidálnej chirurgii.
METÓDY: V priebehu rokov 2020- 2024 sme na Klinike onkologickej chirurgie LFUK a OÚSA v Bratislave vykonali 760 operácii pre karcinóm štítnej žľazy a 156 reoperácii pre recidívu ochorenia. V priebehu 5 rokov sme realizovali niekoľko retrospektívnych štúdii, ktorých výsledky prezentujem v tejto práci.
VÝSLEDKY: V manažmente nízkorizikového karcinómu ŠŽ je veľmi dôležitá predoperačná a peri-operačná selekcia pacientov, za účelom určenia rozsahu operácie. Novou možnosťou sa stáva aktívne sledovanie resp. RFA ablácia mikrokarcinómov ŠŽ. Per-operačné histologické vyšetrenie zo štítnej žľazy sa už vo všeobecnosti neindikuje. Rovnako sa zúžili aj indikácie k profylaktickej disekcia LU CK pri súčasnej TTE. Naopak pri limitovanom zákroku ŠŽ diagnostická disekcia CK mení celkový rozsah operácie. Pri lokálne pokročilých karcinómov sa do popredia v zahraničí dostáva neoadjuvantná liečba.
ZÁVER: Moderná chirurgická liečba karcinómu štítnej žľazy stojí na dobrej predoperačnej diagnostike, ktorá určí rozsah operácie za účelom optimalizovania chirurgickej liečby pacientom, aby sme pacienta nenadliečili a nepodliečili. Tyroidálny chirurg musí byť zorientovaný v nových operačných trendoch, s cieľom predídenia chirurgických komplikácii.

Úvod:
Na hltanu i jícnu se mohou vyskytovat výchlipky do dalších prostor, včetně kompartmentu, kde se nachází štítná žláza. Na sonografii vzhledem uzlů vyšších (EU)TIRADS kategorií poutají zájem endokrinologa a mohou vést k pokusu o FNAB či indikaci k hemityreoidektomii. Tyreoidální chirurg musí tuto skutečnost v operačním poli rozpoznat a správně ošetřit.
Popis případu:
59letá pacientka kuřačka, sledována endokrinologem pro primární hypotyreosu s přítomností uzlů velikostí 13; 5 a 4 mm v dorsomediální části P laloku štítné žlázy. Subjektivně neměla žádné potíže. Na kontrole shledána sonografická změna největšího uzlu v nepravidelný tvar, s mikrokalcifikacemi zařazující uzel do kategorie s vysokým rizikem neoplazmatu. FNAB byla obtížná, nepodařilo se odsát materiál. Nález odeslán tyreoidálnímu chirurgovi k pravostranné hemityreoidektomii. Předoperační krční vyšetření bylo bez abnormalit. Peroperačně nalezena žláza změněná chronickou tyreoiditidou. Po odpreparování hlavního objemu P laloku v dorsomediální části lůžka laterálně od vratného nervu vizualizována další rezistence. Barva i tuhost byla velmi podobná změněnému laloku žlázy. Proto pokračováno v jeho preparaci a shledáno, že intimně souvisí se svalovinou jícnu. Pomyšleno na jícnový divertikl. Zvažován risk benefit odstranění asymptomatického útvaru a zvoleno ponechání útvaru in situ a došetření zobrazovacími metodami ve druhé době. Po výkonu nenastaly žádné komplikace vč. zánětlivých. Na ambulantně provedeném RTG polykacího aktu zobrazen Kilián Jamiesonův divertikl vel. 12 mm směřující doprava. K ověření relativně benigní povahy nálezu doplněna i gastroskopie, kde popsán klidný divertikl.
Diskuze: Divertikly vystupující do prostoru štítné žlázy mohou být trojí. Zenkerův (ZD), Kilián Jamiesonův (KJD) a Laimerův (LD). Dle literálních údajů nejsou časté, 0,01-0,11 % pro ZD a 0,025 pro KJD. Na prvním místě u tyreoidektomie je ale KJD, kvůli místu svého vzniku nedaleko zanoření NLR, které bývá u totálních tyreoidektomií ozřejmeno. KJD se nejčastěji projevují dysfagií, zápachem z úst, regurgitací obsahu, aspiračními příhodami. Diagnózu stanoví faryngoesofagografie, alternativně gastroskopie či CT krku. Většina KJD je asymptomatická a nevyžaduje řešení. Dle práce Rubesina je symptomatických jen 19 % pacientů. K resekci jsou indikovány ty, které činí potíže či jsou větší než 2 cm. Práce o divertiklech zjištěných během tyreoidektomie jsou sporé a jde o jednotlivé kasuistiky. Autorové Yücel, Mimatsu i Saylam KJD správně rozeznali i za pomoci punkce vzduchu z nitra léze a jako dysfagií symptomatické divertikly zresekovali bez komplikací. Alternativou může být endoskopické řešení ve druhé době. V review z r. 2020 autor Haddad na 59 případech KJD porovnává otevřenou i endoskopickou metodu – průměrná doba do obnovy p.o. příjmu byla u transcervikální metody 4 dny vs. endoskopické 2 dny, komplikací byly 2 rekurence po endoskopickém zákroku.
Více článků se zaměřuje na jinak častější Zenkerův divertikl – review od Verdoncka z r.2015 uvádí míru komplikací u endoskopických řešení asi 7% oproti 11% u otevřených, mortalitu endoskopické 0,4%, otevřené 0,9%. Klasická resekce selhává v 4% případů. Endoskopická v 18%. Komplikace jsou typicky zánět či krvácení, poškození NLR, méně častěji perforace jícnu, mediastinitidy.
Závěr: Divertikly u tyreoidektomie jsou vzácné. K resekci jsou indikované divertikly symptomatické či větší než 2 cm. Otevřenou resekci by měl zvládnout i zkušený tyreoidální chirurg za užití běžných postupů s nízkými riziky komplikací.

Úvod: Primární hyperparatyreóza (PHPT) je endokrinní porucha, která se v těhotenství vyskytuje vzácně, ale její diagnostika a léčba jsou klíčové pro zdraví matky i plodu. Primární hyperparatyreóza je charakterizována zvýšenými hladinami parathormonu (PTH) a vápníku v krvi, což může mít negativní vliv na kostní metabolismus, ledviny, GIT a nervový systém. U těhotných žen může PHPT způsobit komplikace, jako je preeklampsie, hyperkalcémie, osteoporóza nebo nefrolitiáza. V tomto abstraktu se zaměřujeme na diagnostiku, klinické projevy a terapeutické přístupy při léčbě PHPT v těhotenství. I když je chirurgické řešení (paratyreoidektomie) preferováno mimo těhotenství, v těhotenství je rozhodnutí o chirurgické intervenci složité a závisí na závažnosti příznaků a gestačním věku. V případě asymptomatických nebo mírně symptomatických případů může být léčba konzervativní, zahrnující monitorování hladiny vápníku a PTH, adekvátní hydrataci a dietní opatření. Včasná diagnóza a správná léčba jsou zásadní pro minimalizaci rizik pro matku a plod.
Popis případu: Prezentujeme případ pacientky v 5. měsíci těhotenství s prokázanou primární hyperparatyreózou s těžkou symptomatickou hyperkalcémií. V předchorobí s recidivující ureterolitiázou od III/ 2020, kdy byla provedena extrakce litiázy se zavedením ureterální cévky, extrakcí 2021, v tomto roce porodila sekcí zdravé první dítě. Stent znovu zaveden 2022, kdy byl i následně vytažen. Pro zjištěnou hyperkalcémii došetřována pro suspekci na primární hyperparatyreosu, zavedena režimová opatření při PHP. Lokalizován adenom příštítného tělíska vlevo dorsokaudálně na scinti MIBI i PET MR fluorocholinem. Indikována k operaci 2023, ale znovu otěhotněla. Pro hrozící komplikace v graviditě a poškození příštítných tělísek plodu, poporodní hypokalcémie a tetanické křeče novorozence je indikována explorace příštítných tělísek nejpozději ve II. trimestru gravidity. Plánovaně v subakutním režimu pacientka přijata k exploraci v září 2023. Provedena obtížná exstirpace adenomu GPT horního vlevo a parciální resekce tymu, s vynucenou mobilizací vrůstajícího NLR l.sin., pooperační průběh klidný, mírný chrapot, kalcium v poklesu, ORL kontrola s potvrzením parézy NLR l.sin. Vzhledem ke graviditě konzultováno podání antiedematosní terapie- možno Cyclo3fort, Prednison v minimální možné dávce na krátkou dobu. Terapie nastavena, Prednison v dávce 10mg sestupně do 25.9.a ex. Pac. propuštěna v dobrém stavu se zavedenou foniatrickou rehabilitací, normalizovanou kalcémií 4. pooperační den. Gravidita intaktní, kontrolní gynekologické vyšetření s fyziologickým nálezem. Při kontrole incize klidná, zhojena. Úprava dysfonie při zavedené foniatrické rehabilitaci do normy. Histologicky potvrzen příštítný adenom 17x10x7mm a involvovaný tymus. Další průběh těhotenství nekomplikovaný, porodila v termínu zdravé dítě. Nadále v péči dispenzarizujícího endokrinologa s normokalcémií a fyziologickou hladinou parathormonu.
Závěr: Cílem tohoto sdělení je zvýšit povědomí o této vzácné, ale potenciálně závažné endokrinní poruše v těhotenství a poskytnout praktické informace pro diagnostiku, řízení a management této situace v klinické praxi.

Úvod: Nádory nadobličiek tvoria široké spektrum benígnych aj malígnych lézií, vrátane hormonálne aktívnych adenómov, feochromocytómov, metastáz a zriedkavého adrenokortikálneho karcinómu (ACC). Diagnostika a liečba je špecifická podľa vlastností tumoru.
Metódy: Retrospektívne analyzujeme súbor 383 pacientov operovaných na našom pracovisku v rokoch 2008 – 2024. Hodnotíme výber chirurgického prístupu, perioperačné komplikácie, význam lymfadenektómie pri malígnych nádoroch a indikácie parciálnej adrenalektómie.
Výsledky: Väčšina pacientov bola operovaná laparoskopicky, pričom tento prístup sa ukázal ako bezpečný a efektívny pri benígnych, ale aj vybraných malígnych nádoroch. Otvorená adrenalektómia bola indikovaná pri veľkých, alebo prerastajúcich nádorov. U pacientov s feochromocytómom bola kľúčová dôsledná predoperačná príprava a perioperačný manažment anesteziológom. Adrenalektómia bola v niektorých prípadoch súčasťou multimodálnej terapie pri metastatickom postihnutí nadobličiek.
Záver: Miniinvazívna adrenalektómia je preferovanou metódou pre väčšinu pacientov, pričom otvorená operácia ostáva nevyhnutná pri pokročilých nádoroch. Multidisciplinárny prístup je kľúčový pre optimalizáciu liečby a dlhodobých výsledkov.