Autoři prezentují výsledky prospektivní studie na souboru 93 pacientů, kteří podstoupily pankreatoduodenektomii pro nádor u kterých byla peroperačně odebraná pankreatická štáva. Tato byla následně biochemicky vyšetřena s cílem zjistit zda existuje korelace mezi aktivitou amylázy v pankreatické šťávě, pooperační morbiditou, incidencí pooperační pankreatické píštěle a celkovou délkou hospitalizace.

Úvod:
Resekce pankreatu s resekcí porto-mezenterického žilního komplexu je standardní výkon, který se provádí v indikovaných případech k dosažení R0 resekce. V literatuře je podrobně popsána chirurgická technika, vliv na morbiditu, mortalitu i dlouhodobé přežití. Naopak arteriální resekce u karcinomu pankreatu jsou prováděny spíše vzácně, v těchto případech je situace méně jasná. Podle NCCN guidelines je infiltrace arterie (a. mesenterica sup., tr. coeliacus) kritériem hraničně resekabilního onemocnění (borderline resectable) nebo dokonce neresekabilního onemocnění (locally advanced). V dřívějších publikacích byla arteriální resekce spíše odmítána, protože nepřinášela benefit v přežití pacientů. V současné době může být arteriální resekce indikována u selektované skupiny pacientů.
Cíle:
Zhodnotit možnosti arteriální resekce u karcinomu pankreatu na vlastním souboru pacientů, zhodnotit indikační kritéria, popsat chirurgickou techniku, pooperační péči a možné pooperační komplikace.
Metody:
V letech 2021-2024 bylo na našem pracovišti provedeno celkem 256 resekcí pankreatu. Zatímco resekce pankreatu s resekcí porto-mezenterického žilního komplexu se provádí standardně, arteriální resekce se provádí spíše kazuisticky. Retrospektivně jsme hodnotili data pacientů a porovnali jsme skupinu bez vaskulární resekce a s vaskulární resekcí.
Výsledky:
Arteriální resekce je spojena s delším operačním časem, vyšší krevní ztrátou a vyšší morbiditou. Specifickou otázkou je nastavení antikoagulační a antiagregační terapie u pacientů.
Závěr:
Arteriální resekce u karcinomu pankreatu je možná metoda chirurgické léčby u selektované skupiny pacientů, provádí se po předléčení neoadjuvantní chemoterapií.

Úvod
Výskyt infekce v oblasti operační rány (SSI) po hemipankreatoduodenektomii (HPD) zůstává významným problémem ovlivňujícím morbiditu a délku hospitalizace pacientů. V minulosti jsme prokázali významně vyšší výskyt multirezistentních kmenů ve žlučových cestách u nemocných po HPD s anmnozou endoskopické retrográdní cholangiopankreatografie (ERCP), který byl spojen se signifikantně vyšším rizikem vzniku SSI. To vedlo ke změně strategie antibiotické profylaxe u nemocných podstupujících HPD na našem pracovišti. Cílem retrospektivní studie je zhodnotit účinnost podání meropenemu jako perioperační antibiotické profylaxe ve srovnání s běžně používaným ampucillin/sulbactamem u nemocných podstupujících HPD.
Metody
Do retrospektivní analýzy bylo zařazeno 228 pacientů s anamnézou ERCP a zavedení stentu, kteří podstoupili HPD mezi roky 2020 až 2024. Pacienti byli rozděleni do dvou skupin podle podaného antibiotika: skupina s Unasynem (ampicilin/sulbaktam) n=136 (59,6 %) skupina s meropenemem n = 92 (40,4 %). K identifikaci nezávislých rizikových faktorů pro vznik orgánové SSI byly použity univariační a multivariační analýzy. Srovnání pooperačních komplikací mezi skupinami bylo provedeno pomocí propensity score matching (PSM) analýzy v poměru 1:1.
Výsledky
Výskyt infekčních komplikací činil ve skupině s ampicilin/sulbactam činil 35,6 %, orgánové 24,2 %. Ve skupině s meropenemem byl výskyt infekce 29,4 %, orgánové 19,6 %. Po rozdělení pacientů do dvou skupin a úpravě základních charakteristik pomocí PSM byla zjištěna významně nižší míra orgánové SSI u pacientů léčených meropenemem ve srovnání se skupinou užívající Unasyn (P < 0,05). Multivariační analýza identifikovala volbu perioperační antibiotické profylaxe jako nezávislý rizikový faktor pro vznik SSI (OR=3.45, 95% CI: 1.22-9.74; P =0.0175).
Závěr
Podání meropenemu jako perioperační profylaxe u pacientů podstupujících HPD vedlo k významnému snížení výskytu organ/space SSI ve srovnání s Unasynem. Tyto výsledky podporují zvážení širšího používání meropenemu v ATB profylaxi u nemocných po předchozím ERCP.

Laparoskopická a robotická duodenopankreatektómia patria do skupiny miniinvazívnych resekčných výkonov na pankrease. Napriek tomu, že prvá laparoskopická duodenopankreatektómia bola vykonaná a publikovaná Gagnerom a Pompom už v roku 1994, nestala sa na rozdiel od distálnej pankreatektómie štandardom, ani do roku 2025. Na Klinike transplantačnej chirurgie SZU sme vykonali prvú laparoskopickú duodenopankreatektómiu v roku 2022, odvtedy bolo úspešne vykonaných 11 takýchto výkonov. Cieľom prezentácie je podeliť sa na podklade videoprezentácie s prvými praktickými skúsenosťami a prezentovať na základe retrospektívnej analýzy súboru prvotné výsledky. Miniinvazívnu duodenopankreatektómiu považujeme za technicky náročný, avšak realizovateľný výkon s potenciálnym benefitom pre pacientov. Hlavne u mladých pacientov s premalígnymi, alebo benígnymi indikáciami ku operácii.

Úvod:
Karcinom pankreatu (PDAC) bude podle všech predikcí jednou z největších medicínských hrozeb ve 21.století. Trvale vzrůstají křivky incidence i mortality tohoto onemocnění signalizují, že se jedná nejen zdravotní, ale i socioekonomický problém. V posledních letech se pomocí komplexního přístupu, kdy se na léčbě podílí veškeré možné modality, daří zvýšit jak resekabilita, tak celkové přežití nemocných. Vaskulární invaze tumoru je jeden z nejdůležitějších faktorů hrající roli v terapeutických možnostech. Na základě recentních dat vede zapojení aktivnějšího onkovaskulárního přístupu společně s precizní selekcí pacientů pro up front chirurgický výkon, resp. k neoadjuvanci, k celkovému zlepšení výsledků léčby. Autoři prezentují zkušenosti jejich pracoviště s nemocnými s PDAC, u kterých byl nutný „agresivní“ onkovaskulární výkon, aby byla zvýšena šance na radikální resekci.
Cíle:
Ověřit si na vlastním souboru benefit onkovaskulárních technik u nemocných s PDAC.
Metody:
Autoři prezentují na vlastním souboru nemocných z let 2022-2024 první výsledky určité změny koncepce pankreatické chirurgie na jejich pracovišti. Zaměřují se na pacienty, kde byl nutný jakýkoliv onkovaskulární výkon v rámci radikálního resekčního výkonu. Jsou uvedeny nejen jednotlivé techniky onkovaskulárních výkonů, druhy resekcí a náhrad portomezenterického komplexu, ale i techniky periarteriálního divestementu. Autoři hodnotí klíčové faktory jako je úspěšnost R0 resekce, morbidita, mortalita a časná lokální recidiva.
Výsledky:
V tříletém období 2022-2024 bylo na pracovišti autorů odoperováno 148 pacientů s karcinomem pankreatu, z toho u 98 (66,2 %) byla provedena radikální resekce. Plánovaný okovaskulární výkon (resekce a náhrada portomezenterického komplexu, dolní duté žíly, celiackého trunku, periarterial divestement) byl použit u 21 pacientů (14,1 %). Morbidita těchto pacientů se signifikantně neliší od ostatních radikálně resekovaných nemocných. 30denní mortalita v souboru onkovaskulárních výkonů byla 4,7 % (1 pacient), R0 resekce jsme v této kohortě dosáhli u 15 nemocných (71,4 %). Časná lokální recidiva (do roka od operace) se objevila u 3 nemocných (14,2 %).
Závěr:
Zkušenosti autorů svědčí pro nutný aktivní přístup ve snaze o radikální resekční výkon na pankreatu u selektovaných nemocných s tumorem infiltrujícím vaskulární systém. S respektem k onkologické radikalitě výkonu a k akceptovatelné morbiditě a mortalitě těchto fragilních nemocných je třeba zahrnout veškeré techniky onkovaskulární chirurgie ke zvýšení šance na radikální resekci. Naše výsledky jak morbidity, mortality, tak frekvence R1 resekcí zcela korespondují se světovými literárními daty. V souladu s recentními mezinárodními doporučeními preferujeme u hraničně resekabilních nálezů neoadjuvantní terapii, a až poté pokus o radikální resekci. Naše výsledky podporují široce akceptovaný názor, že onkovasulární techniky zcela jistě zvyšují procento radikálně resekovaných PDAC a zlepšují tak celkové přežití nemocných.

Úvod:
Robotická slezinu šetřící distální pankreatektomie (RSSDP) je minimálně invazivní chirurgická metoda umožňující resekci distální části pankreatu při zachování sleziny. Tento přístup nabízí výhody v podobě sníženého rizika infekčních komplikací, lepší imunologické odpovědi a kratší hospitalizace.. Cílem této prezentace je představit technické aspekty, indikace a klinické výsledky RSSDP s důrazem na bezpečnost a efektivitu tohoto přístupu.

Metodika:
Diskutovány budou operační techniky, výhody robotické asistence při preparaci a disekci, stejně jako perioperační výsledky a komplikace. Prezentace zahrnuje analýzu případů pacientů podstupujících RSSDP na našem pracovišti.

Výsledky:
Na základě dosavadních zkušeností jsou roboticky asistované přístupy spojeny s nižší morbiditou, přesnější disekcí a lepším zachováním cévních struktur sleziny.

Závěr:
RSSDP je bezpečná a efektivní metoda při léčbě benigních i některých maligních lézí distálního pankreatu. Robotická asistence přináší výhody v preciznosti preparace a snížení perioperačních komplikací. Další multicentrické studie jsou však nutné k potvrzení dlouhodobých výhod této techniky.

Klíčová slova: Robotická chirurgie, slezinu šetřící distální pankreatektomie, minimálně invazivní chirurgie.

Úvod: Robotická pankreatická chirurgie je v současnosti jedním z nejrychleji se rozvíjejících odvětví chirurgie. K dispozici je dostatek dat, která prokazují minimálně srovnatelné, a v některých aspektech i lepší výsledky než laparoskopická či otevřená operativa. Na Chirurgické klinice 2. LF UK a Ústřední vojenské nemocnice v Praze máme zavedený komplexní robotický pankreatický program. Od roku 2023 provádíme také robotické pankreatoduodenektomie (PDE).
Metodika: Do studie bylo zařazeno 25 dosud provedených robotických PDE. Byly hodnoceny perioperační a časné pooperační výsledky tohoto souboru.
Výsledky: Celková mortalita byla 0 %, míra konverze 16 % (2/4 elektivní), klinicky relevantní pooperační pankreatická píštěl se vyskytla v 16 % případů. Závažnou komplikaci (CD III+) jsme zaznamenali u 24 % pacientů. Medián operačního času byl 450 minut, medián délky hospitalizace činil 15 dní.
Závěr: Robotická PDE je technicky náročná, avšak bezpečně proveditelná metoda, která pacientům přináší benefity miniinvazivního výkonu. K dosažení optimálních výsledků je nutné absolvovat značně dlouhou learning curve. Z tohoto důvodu je – podobně jako v jiných odvětvích chirurgie – potřeba zdůraznit nutnost centralizace pacientů v pankreatických centrech, která se robotickou HPB problematikou systematicky zabývají.

Úvod:
Chirurgický zákrok navozuje zánětlivou odpověď s produkcí proteinů akutní fáze (CRP) prozánětlivých cytokinů (IL-6) a kortisolu. Zdá se, že zvýšená koncentrace IL-6 způsobená jeho nadprodukcí v nádorovém mikroprostřední může být jednou z příčin psychických alterací pozorovaných u některých pacientů s nádorovým onemocněním.

Výzkumná otázka:
Dle naší hypotézy předoperační anxieta, vysoké koncentrace hormonu kortizolu a IL-6 coby biomarkerů účastnících se imunitní reakce na stres v brzkém pooperačním období mohou sloužit jako prediktory pooperačních komplikací.

Metodika:
Prospektivní mezinárodní multicentrická studie mapuje vztah mezi koncentrací markerů zánětu (CRP, IL-6, kortisol), předoperační úzkostí a rozvojem pooperačních komplikací u souboru 106 pacientů, kteří podstoupili resekci pankreatu pro nádor. Koncentrace IL-6 byla stanovena předoperačně a dále 1. a 2. pooperační den. Aktivita kortisolu v séru byla stanovena 1. a 2. pooperační den. CRP bylo hodnoceno 3. a 4. pooperační den. U 42 pacientů byl v předoperačním období dotazníkovou metodou (HADS), zhodnocen stav úzkosti a deprese. Tříměsíční pooperační morbidita a mortalita byla hodnocen dle Dindo-Claviena (DC). Prediktivní síla biomarkerů byla analyzována pomocí ROC analýzy, adaptované pro stanovení optimálních cut-off.

Výsledky:
Tříměsíční morbitida a mortalita byla následující: (I - 32 (30,2%), II - 40 (37,7%), III – 16 (15,1%), IV – 15 (14,2%), V – 3 (2,8%)). Byl prokázán statisticky významný vztah mezi předoperační úzkostí a výskytem klinicky závažných (DC III a více) pooperačních komplikací (p=0,002). Jakmile pacient dosáhl alespoň sedmi bodů ve škále, která se týkala předoperační úzkosti, měl větší riziko závažné komplikace. Naopak v případě, že škála úzkost nepotvrdila, byla negativní prediktivní hodnota 94,4%. Ze studovaných zánětlivých biomarkerů byl nalezen statisticky významný vztah mezi koncentrací kortisolu (p=0,008, 1. pooperační den), IL-6 (p=0,005, 2.pooperační den) a CRP (p=0,046, 3. pooperační den) a klinicky závažnými komplikacemi (DC III a více). Cut-off hodnota kortizolu první pooperační den byla 601,5 nmol/l při NPV 81,0 % a 70,6 % PPV. Cut-off hodnota CRP třetí pooperační den byla 80 mg/l při NPV 88,9 % a 39,6 % PPV. Cut-off hodnota IL-6 druhý pooperační den byla 150 ng/l při 84,4 NPV % a 45,2 % PPV.

Závěr:
První výstupy studie ukazují na možnou souvislost předoperační úzkosti a klinicky závažných pooperačních komplikací. Koncentrace kortizolu může predikovat závažné pooperační komplikace již první pooperační den, a to s vyšší silou predikce v porovnání s CRP odebraného třetí pooperační den. Rovněž IL-6 se jeví jako nadějný prediktor klinicky závažných pooperačních komplikací.