Cíl:
Cílem práce bylo retrospektivně zhodnotit jednotlivé časové postupy při chirurgické léčbě jaterních metastáz kolorektálního karcinomu z pohledu délky přežití, nemocných po jaterních resekcích,výskytu morbidity a mortality.
Metodika:
Do studie bylo zařazeno 750 pacientů , kteří v letech 2005-2020 prodělali jaterní resekci pro synchronní i metachronní metastázy kolorektálního karcinomu bez ohledu na délku předchozí chemoterapie. Vyřazeni byli pacienti,u kterých byla provedena RFA či jiná lokální destrukce.
Výsledky:
V souboru bylo 410 žen a 340 mužů, průměrného věku 69,5roku. Nejvíce výkonů bylo provedeno u jaterních metastáz s následnou chemoterapii a to 400. 278 pacientů bylo operováno po neoadjuvantní léčbě,jako synchronní resekce s primárním nádorem 32, 29 s opakovanými výkony a 11 pacientů jako liver first. Komplikace byly u všech skupin obdobné a to ve 22% a identická byla i mortalita 0,27%. 5ti leté přežití po všech jaterních resekcích byla 56,2% a nejdelší bylo u skupiny s neodjuvantní chemoterapií a to 58,6% a nejnižší u synchronních resekcí 45,5%.
Závěr:
Jaterní resekce má nejlepší výsledky tam, kde je účinná onkologická léčba.Tato multimodální léčba znamená výrazné prodloužení kvalitního života u našich nemocných s metastázami karcinomu kolorekta do jater. Při načasování se nám jeví jako nejúčinnější resekce jater provedená po 5-6 cyklech chemoterapie.

Jaterní venózní deprivace je nově vznikající, minimálně invazivní strategie k vyvolání rychlé hypertrofie budoucího jaterního remnantu (FLR) před chirurgickou resekci s primárně nedostatečným nebo hraničně velkým FLR. Jaterní venózní deprivace je perkutánní embolizace portálních a jaterních žil ve stejném sezení cestou radiologie.
V prezentaci analyzujeme naše první dvě zkušenosti s jaterní deprivaci před chirurgickou resekci. První pacient podstoupil plánovanou pravostrannou hemihepatektomii pro hepatocelulární karcinom s nárůstem objemu FLR na předoperačním CT z 33 % na 51 % měsíc po embolizaci. Druhý pacient podstoupil plánovanou pravostrannou hemihepatektomii pro objemnou metastázu kolorektálního karcinomu s předoperačním nárůstem FLR z 30 % na 54 % měsíc po embolizaci.
Prezentujeme technické aspekty embolizace tak i operační a pooperační průběh daných pacientů.

Echinokokóza je rozšírené zoonotické parazitárne ochorenie spôsobené pásomnicou, ktorá infikuje veľké množstvo voľne žijúcich a domácich zvierat a ľudí, pričom z larválneho štádia ochorenia sa vyvinie hydatidová cysta. Postihuje najčastejšie pečeň, menej často pľúca, mozog, obličky, srdce a slezinu. Cystická echinokokóza (CE) a alveolárna echinokokóza (AE) sú dva najčastejšie druhy, ktoré spôsobujú chronické, komplexné a zanedbávané ochorenia.
Cysty môžu zostať asymptomatické roky, ale s pribúdajúcim časom môžu vzniknúť rôzne symptómy a u tretiny pacientov hrozia komplikácie. Liečba echinokokovej cysty pečene sa líši od medikamentóznej terapie cez perkutánne drenážne intervencie až po chirurgický zákrok. Chirurgia však zostáva jedinou definitívnou liečebnou modalitou u veľkých, aktívnych, symptomatických alebo komplikovaných lézii. Chirurgický manažment, aj v pokročilých štádiách ochorenia, sa postupne vyvinul z otvoreného prístupu na miniinvazívny.
Napriek veľkému pokroku a znalostiam v problematike echinokokózy a pečeňovej chirurgie, naďalej platí, že operácie by mali byť vykonávané na chirurgických pracoviskách adekvátne vyškoleným personálom s odpovedajúcou prístrojovou technikou a multidisciplinárnym prístupom.

Súbor a metodika: Retrospektívna analýza pacientov s echinokokózou pečene za roky 2020-2024 vo FNsP F.D.Roosevelta.

Záver: Echinokokóza pečene sa stala, pre neustále stúpajúcu incidenciu na Slovensku, nevyhnutnou súčasťou HPB chirurgie. Echinokokóza vyžaduje pracovisko, ktoré ponúka multiodborovú spoluprácu, odborné zastrešenie a skúsenosti s pokročilými terapeutickými technikami. Nárast echinokokózy pečene stúpa spolu s potrebou jej centralizácie.

Úvod: V současné literatuře nejsou jednotná tvrzení, zda-li má přítomnost konkrétních bakterií ve žlučových cestách vliv na klinický průběh v pooperačním období u onemocnění žlučových cest. Údaje o mikroflóře žluči a mikrobiologickém spektru patogenů se značně liší a standardizovaná doporučení antibiotické léčby často chybí. Zánětlivé pooperační komplikace nezřídka doprovází chirurgický výkon na žlučových cestách. Výběr antibiotické terapie stojí často na protokolech pro jednotlivá centra. Hlavním záměrem naší studie je analýza izolovaných patogenů žluči, jejich citlivost a rezistence k běžně užívaným antibiotikům. Cílem je posouzení vlivu daných patogenů a předchozí biliární instrumentace na morbiditu a mortalitu pacientů s onemocněním žlučových cest.
Cíle: Našim cílem je standardizovat doporučení profylaktické terapie před operačními výkony na žlučových cestách v závislosti na operačním výkonu, předchozí instrumentaci a mikroflóře žluči.
Metodika: Ve studii jsme zhodnotili soubor pacientů, kteří podstoupili operační revizi žlučových cest na Chirurgické klinice Fakultní nemocnice v Plzni v letech 2017 až 2024. Antimikrobiální citlivost patogenů jsme identifikovali ze žluči pacientů v průběhu operace a porovali jsme soubory, kdy v předoperačním období proběhla endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie (ERCP) a kdy nikoliv. Právě během instrumentace na žlučových cestách dochází nejčastěji k přenosu bakterií z gastrointestinálního traktu a mikrobiální spektrum patogenů se může značně odlišovat. Pro posouzení vlivu na výskyt patogenů dle typu operačního výkonu jsme porovnali soubory pacientů bez a se založením střevní anastomózy při revizi žlučových cest. Dle zjištěných dat jsme stanovili počet a přítomnost konkrétních patogenů, jejich rezistenci na antibiotickou terapii a vliv na celkovou morbiditu a mortalitu nemocných.
Výsledky: Retrospektivní studie z let 2017 až 2024 obsahuje 120 pacientů, kteří na našem pracovišti podstoupili revizi žlučových cest. U více než dvou třetin pacientů se jednalo o plánovaný výkon, méně než jedna třetina nemocných byla operována akutně. Nejčastější indikací k operaci byla choledocholitiáza a to téměř ve třech čtvrtinách případů, mezi další příčiny vedoucí k revizi žlučových cest bylo jejich poranění a nádorová onemocnění, jež tvořily benigní léze a nově diagnostikované maligní tumory. Předchozí instrumentace na žlučových cestách, papilotomie či biliární drenáž, byly spojeny s výrazně vyšší frekvencí žlučových patogenů, vyšší morbiditou a antibiotickou rezistencí. Až u dvou třetin všech pacientů byla zjištěna polymikrobiální flóra patogenů. Nejčetněji kultivovanými organismy byly Escherichia coli, Enterococcus faecalis a faecium a Klebsiella.
Závěr: Výsledkem této studie je analýza rizikových faktorů pro vznik infekčních komplikací v pooperačním období a určení spektra žlučových patogenů. Právě instrumentace na žlučových cestách je jedním z nejvýznamnějších údajů při rozhodování o terapeutickém postupu. Tato studie potvrzuje nezbytnost rutinní kultivace žluči při revizi žlučových cest a to především na základě výskytu polymikrobiálního spektra patogenů u většiny pacientů. Cílem naší studie je standardizace profylaktické terapie dle zjištěných informací o mikroflóře žluči a faktorech ji ovlivňujících.
Výzkum byl podpořen v rámci projektu GAUK 2022-2024 (projekt č. 440122).

Úvod : Chirurgie metastatického jaterního postižení byla dlouhá léta zapovězena, první větší soubory o resekci metastáz kolorektálního karcinomu se začínají v literatuře objevovat až v druhé polovině 8O.let 19.století. V daných souborech nalezneme většinou jen velké anatomické resekce jater. Pokud se posuneme o dalších 20 let stále budeme číst o stejných výkonech a navíc o bezpečných okrajích minimálně 1cm od metastázy, maximem 3-5 ložisek vhodných pro indikaci k resekci, ale jen okrajově o klínovýtých resekcích, metastazektomiích atd.. I druhé desetiletí 20. století je snahou zvýšit resekabilitu tím, že půjdeme cestou embolizace portální žíly, velkými výkony typu ALPPS a dalšími kontroverzními metodami. Až v posledních několika letech, i díky rozvoji onkologické léčby, najdeme zásadní práce o změně pohledu některých pracovišť k přístupu k jaterním operacím pro sekundární nádory. Jsou zavedeny parenchym šetřící resekce, nový přístupu ke vztahu metastáz k cévním strukturám atd..
Metodika : Cílem prezentace je ukázat na změnu v přístupu a myšlení při indikacích k jaterním resekcím pro sekundární jaterní postižení na Chirurgické klinice FN a LF UK v Plzni, ukázat vývoj na našem pracovišti v posledních 15 letech. Na konkrétních případech prezentovat vlastní výsledky a specifika tohoto typu operací.
Závěr : V současné době vidíme jako správnou a bezpečnou metodu právě parenchym šetřící resekce, při otevřené operativě a vícečetném metastatickém jaterním postižení. Podmínkou bezpečnosti této metody je dokonalá předoperační diagnostika, multioborový tým se zkušenostmi s jaterní chirurgií a adekvátní pooperační péče. Tyto výkony, by dnes měly patřit jen do komplexních onkochirurgických center. V budoucnu vidíme možnost rozvoje tohoto přístupu v kombinaci s robotickou operativou.

Úvod: Neuroendokrinné tumory pankreasu tvoria výrazne heterogénnu skupinu neoplázií, ktorá reprezentuje približne 2% spomedzi všetkých pankreatických tumorov. Radikálna resekcia je považovaná za jedinú potenciálne kuratívnu terapeutickú metódu – z toho dôvodu by mala byť zvažovaná v 1. línii liečby. Vo všeobecnosti sú preferované parenchým šetriace výkony asociované s nižším rizikom rozvoja exokrinnej či endokrinnej insuficiencie pankreasu, je nutné ich starostlivé zváženie pre potenciálne vyššiu mieru rozvoja pooperačnej pankreatickej fistuly a morbidity.
Ciele/výskumné otázky: Cieľom štúdie je analyzovať výskyt pooperačných komplikácií u pacientov podstupujúcich resekciu pankreasu pre neuroendokrinný tumor, a zároveň identifikovať rizikové faktory potenciálne predisponujúce pacienta k rozvoju pooperačných komplikácií.
Metodika: Retrospektívna analýza pacientov, ktorí podstúpili resekčný výkon pankreasu pre neuroendokrinný tumor počas rokov 2019-2024 na Klinike všeobecnej, viscerálnej a transplantačnej chirurgie Univerzitnej nemocnice Martin. V súbore pacientov boli dokumentované demografické parametre, charakteristiky tumoru (lokalizácia, funkčnosť, veľkosť najväčšieho ložiska, manifestácia špecifického klinického syndrómu), peroperačný priebeh (prístup, trvanie operačného výkonu, krvné straty, rozsah výkonu), výskyt pooperačných komplikácií (pankreatická fistula podľa ISGPS klasifikácie, krvácanie, trombóza, bronchopneumónia, uroinfekt, kanylová sepsa, infekcia operačnej rany, ascites) a histopatologická charakteristika tumorov (štádium podľa TNM klasifikácie, grading, perineurálna propagácia, invázia do lymfatických ciev/kapilár, prítomnosť nekróz, Ki-67 index). Zozbierané dáta boli následne podmienené štatistickej analýze v programe SPSS (Statistical Packages for Social Sciences, Chicago, IL, USA) software version 16.0. OS.
Výsledky: Do štúdie bolo zaradených 53 pacientov (31 žien, 22 mužov). Priemerný vek pacientov bol 57 rokov (od 18 do 80). Čo sa typu výkonu týka, 9 pacientov podstúpilo proximálnu duodenopankreatektómiu (PDP), 24 distálnu pankreatektómiu (DP) a 20 parenchým šetriaci výkon (PŠV). Z hľadiska výskytu pooperačných komplikácií bola prítomná aspoň jedna komplikácia u 23 pacientov (43,4%). Najčastejšou komplikáciou bola pankreatická fistula B/C (14 pacientov; 26%), nasledovaná rozvojom intraabdominálneho abscesu (12 pacientov; 22,64%) a včasným pooperačným krvácaním (4 pacienti; 7,5%), pričom v prípade rozvoja intraabdominálneho abscesu a pankreatickej fistuly nebol potvrdený štatisticky významný rozdiel medzi laparoskopicky a otvorene realizovanými resekciami. Pri PŠV bola prítomná pankreatická fistula u 8 pacientov ( 40%) oproti 6 pacientom, ktorí podstúpili výkon väčšieho rozsahu (18%). Operačná revízia pre pooperačnú komplikáciu bola nevyhnutná v 5 prípadoch (9,43%), kým úmrtie pacienta sa v sledovanom súbore vyskytlo 1 raz (1,89%). Štatisticky významne sme dokázali vzťah medzi trvaním operácie v minútach a dĺžkou hospitalizácie (p = 0.005), trvaním hospitalizácie a BMI pacienta (p= 0.046). Okrem toho bola preukázaná pozitívna korelácia medzi vekom pacienta a veľkosťou ložiska (p= 0.028), a taktiež priemerom ložiska s vyššou krvnou stratou počas operácie (p= 0.017). Naopak anamnéza fajčenia, predoperačného diabetu, lokalizácia nádoru v pankrease, grading ani pohlavie na výskyt komplikácií vplyv nemali.
Záver: Napriek preferencii parenchým šetriacich resekcii neuroendokrinných tumorov pankreasu, sú výkony predominantne zaťažené rizikom rozvoja pankreatickej fistuly, intraabdominálneho abscesu a včasným pooperačným krvácaním. V prezentovanom súbore pacientov bola prevalencia pankreatickej fistuly (a tým aj morbidita) výrazne vyššia u parenchým šetriacich výkonov (40% vs. 18%). Za rizikové faktory vzniku komplikácií sme štatisticky dokázali BMI pacientov, dĺžku trvania výkonu a peroperačné krvné straty ako aj veľkosť nádorového ložiska.

Súhrn: Laparoskopická cholecystektómia predstavuje v dnešnej dobe najčastejšiu elektívnu operáciu v západných krajinách. Najobávanejšou komplikáciou býva poranenie žlčových ciest (BDI). Autori prezentujú algoritmus liečby poranení identifikovaných počas operácie a v bezprostrednom pooperačnom období. Následne analyzujú svoje výsledky a hodnotia benefity pre pacienta v prípade, ak je lézia skoro rozpoznaná a pacient je odoslaný do centra, ktoré je určené pre riešenie HPB prípadov.
Súbor a metodika: Retrospektívna analýza súboru 16 pacientov, ktorí boli manažovaní na Klinike transplantačnej chirurgie SZU za obdobie 2022-2024 po tom, čo podstúpili laparoskopickú cholecystektómiu na externom pracovisku.
Výsledky: Analýzou jednotlivých pacientov sme zistili, že najbežnejším poranením žlčových ciest býva narušenie kontinuity ductus hepaticus communis, Strasberg E. Lézie, ktoré sú rozpoznané počas operácie sa vyskytujú približne v štvrtine prípadov a najviac poranení sa diagnostikuje do 10 dní. Operačné riešenie sme indikovali pri väčšine pacientov (87,5%), z ktorých sme sa v troch prípadoch stretli s extrahepatálnou anatomickou variáciou žlčových ciest. Najpoužívanejšou metódou počas výkonu bola hepatikojejunoanastomóza pomocou Roux-Y kľučky jejuna.
Záver: Autori po vyhodnotení výsledkov poukazujú na to, že skoré rozpoznanie lézie a jej nasledujúci efektívny manažment má za následok signifikantne nižšiu morbiditu, kratšiu dobu hospitalizácie a skorší návrat do pracovného života.

Prognóza pacientů s karcinomem pankreatu patří v rámci všech onkologických onemocnění k nejzávažnějším. Šanci na dlouhodobé přežití mají prakticky jen pacienti se včasným záchytem onemocnění, kteří podstoupí multimodální terapii ve formě radikálního resekčního výkonu a kombinované systémové terapie. Komplexní léčba karcinomu pankreatu představuje pro pacienta vysokou zátěž a je mnohdy doprovázená nezanedbatelným množstvím komplikací.

Identifikace pacientů, u kterých dochází k rychlé progresi onemocnění i přes komplexní terapii umožňuje vyhnout se nepřiměřené zátěži a snížení kvality života u pacientů, jejichž prognózu nedokážeme ovlivnit. Zároveň selekce těchto pacientů umožňuje změnit terapeutický přístup předřazením systémové terapie před resekční výkon tam, kde je včasná diseminace onemocnění vysoce pravděpodobná a risk/benefit resekce otázný.

Aby mohlo být moderní stagingové laparoskopické vyšetření přínosem v rozhodovacím procesu, je potřebné, aby přinášelo přesnější identifikaci předoperačně nedetekovaných non-kurativních faktorů. Za tyto v současnosti považujeme skrytou diseminaci v jaterním parenchymu, na peritoneu a mikroskopickou diseminaci záchytem maligních buněk nebo K-ras pozitivitu ve washingu z břišní dutiny. Kombinace peroperačního ultrazvuku, ICG, cytologického a genetického vyšetření jako součást předléčebné diagnostiky je nejen vhodným selekčním nástrojem k vysokorizikovému resekčnímu výkonu, ale i cenným zdrojem informací pro multioborový tým, na jehož základě je možné pacientovi navrhnout personalizovaný léčebný plán.

Autoři předkládají vlastní iniciální zkušenost s takto vedenými stagingovými laparoskopiemi včetně popisu techniky ICG a peritoneálního washingu.

Úvod

Standardním operačním postupem při léčbě duodenálního karcinomu je proximální duodenopankreatektomie. U lézí lokalizovaných aborálně od Vaterské papily lze jako alternativu použít pankreas šetřící distální duodenektomii s adekvátní lymfadenektomií. Tato může snížit potenciální závažnou pooperační morbiditu a mortalitu, aniž by byly ovlivněny onkologické výsledky.

Metoda a výsledky
Autoři na příkladu třech konkrétních pacientů prezentují vlastní zkušenosti s pankreas šetřící duodenektomií pro infrapapilární duodenální karcinom. Zaměřují se na indikační kritéria, technické aspekty výkonu včetně rozsahu lymfadenektomie. U dvou ze tří pacientů byla před operací indikována systémová neoadjuvantní chemoterapie vzhledem k pokročilé lokální lymfadenopatii. Ve všech případech byla dosažena R0 resekce. Pooperačně jsme nezaznamenali závažné komplikace CD ≥3.

Závěr
Pankreas šetřící duodenektomie představuje efektivní chirurgickou alternativu k proximální duodenopankreatektomii u vybraných pacientů s infrapapilárním duodenálním karcinomem. U našich pacientů byl výkon spojen s dosažením R0 resekce a nízkou závažnou pooperační morbiditou, což potvrzuje jeho potenciál ke snížení rizika komplikací při zachování onkologické efektivity.