Naše zkušenost s detekcí SLN u karcinomu
prsu

Unicentrická srovnávací studie,
prospektivní sběr dat, retrospektivní
analýza Tc99 vs ICG

Detekce sentinelové uzliny pomocí Tc99 je standardní metodou v operativě pro karcinom prsu. Na našem pracovišti jsme provedli srvonávací retrospektivní sběr dat (2016-2019) 252 pacientek značených Tc99 a prospektivní studii pacientek značených ICG (indocyaninegreen) (2021-2023) – 254.
Výsledky: Tc99 nedetekovala sentinelovou uzlinu v 16 případech, metoda ICG nedetekovala sentinelovou uzlinu ve 2 případech.
Závěr:
Při srovnání těchto dvou souborů pacientek vychází, že metoda ICG má lepší detekci SLN u karcinomu prsu, než standardní metoda značení Tc99. p=0,0007 (99,2% vs 93,7%)
V podmínkách naší nemocnice se jedná také o metodu levnější.
Tc99: transport 1776,- Značení Tc99 4000,- 1 ml Blue patente 846,- Kč 252 pacientek 1 668 744,- Kč
ICG: 5mg ICG 640,- 1 ml Blue patente 846,- obal Novadaq 1320,- Kč 254 pacientek 712 724,-Kč
Celková finanční úspora při užití značení SLN pomocí ICG za 3 roky: 956 020,- Kč
Při použití metody značnení SLN pomocí ICG je také o 1 den kratší doba hospitalizace

ÚVOD
Využívanie rôznych prostriedkov rastlinného pôvodu v liečbe rán je známe od staroveku. Aj keď súčasná moderná doba prináša mnohé inovácie, liečba rán a ich komplikácie stále predstavujú významnú časť našej chirurgickej práce. K dispozícií máme mnohé sofistikované ranové krytia, avšak ani jedno z nich nie je úplne ideálnym. Dôležité je nazerať na lokálne ranové prostriedky komplexne a teda hodnotiť nielen ich antimikrobiálne vlastnosti ale aj prípadnú toxicitu, spôsob aplikácie, tolerovateľnosť pacientom a samozrejme aj dostupnosť a cenu.

CIEĽ
Cieľom našej práce je komplexné zhodnotenie vlastností 1 % roztoku kyseliny octovej (1%AA), ktorý je dlhodobo využívaný v našej nemocnici na liečbu popáleninových a chronických rán. Súčasne sa snažíme tieto vlastnosti zdokonaliť obohatením octovej kyseliny o rastlinné výťažky.

METODIKA
1. Hodnotenie antimikrobiálnej účinnosti 1%AA - v in vitro modeloch infikovaných rán sme overovali účinnosť 1%AA na bakteriálne kmene P. aeruginosa, S. aureus, S. haemolyticu, E. coli, E. faecalis and A. baumannii
2. Hodnotenie cytotoxicity 1%AA sme testovali na 2 bunkových systémoch – myších 3T3 a dermálnych fibroblastoch
3. Hodnotenia kompatibility 1%AA s tkanivami sme testovali impregnáciou acelulárneho dermálneho matrix, ktorý bol pripravený z kožných alotransprantátov a výsledný produkt sme testovali na in vitro modeloch rán.

VÝSLEDKY
Výsledky realizovaných testov jasne ukazujú, že 1%AA má baktericídny efekt na baktérie P. aeruginosa , S. haemolyticus a A. baumannii v planktonickej forme a formujúcom sa biofilme. Pri testoch cytotoxicity sme nezaznamenali toxický účinok ani na jednom z testovaných bunkových systémov, považujeme preto 1%AA za bezpečný topický prostriedok na rany vo všetkých štádiách hojenia. Pri impregnácií acelulárneho dermálneho matrix 1%AA sme získali stabilný produkt, dobre skladovateľný a transportovateľný, jednoducho aplikovateľný s výborným antimikrobiálnym účinkom.

ZÁVER
Na základe získaných výsledkov považujeme 1 % roztok octovej kyseliny za ideálny topický antimikrobiálny prostriedok na liečbu rán rôznej etiológie. Naše výsledky nielenže objektívne podporujú našu pozitívnu klinickú skúsenosť, ale chcú motivovať aj ďalších chirurgov k začleneniu tohto efektívneho, lacného a dostupného liečiva do ich každodennej praxe.

Práca podporená grantom VEGA (Vedecká grantová agentúra MŠVVaM SR) číslo 1/0170/24

Úvod
Jednou z najčastejších komplikácií v chirurgií sú infekcie v oblasti operačnej rany (SSI – surgical site infection). Konkrétne percentuálne údaje o výskyte týchto komplikácií sa rôznia a závisia od mnohých faktorov, všeobecne však v literatúre nachádzame incidenciu 15 – 25 % pri kolorektálnej a akútnej abdominálnej chirurgií, hoci niektoré zdroje uvádzajú až 45 %. SSI majú nielen vážne ekonomické dôsledky a negatívne ovplyvňujú prácu zdravotníkov, ale predovšetkým prinášajú množstvo ďalších rizík pre pacientov a zhoršujú celý pooperačný priebeh. Je preto pochopiteľná snaha minimalizovať výskyt SSI. Jednou z možností je preventívne využitie podtlakovej liečby - ciNPWT (closed incisional negative pressure wound therapy). Napriek dobrej dostupnosti systémov na aplikáciu ciNPWT nie je jeho využívanie u rizikových pacientov po laparotómických operačných výkonoch štandardom.

Metodika
Zhodnotenie súboru 15 pacientov, ktorým do 24 hod od operačného výkonu bol aplikovaný systém PREVENATM. CiNPWT sme využili na operačné rany po laparotomickom prístupe u akútne operovaným pacientom s nálezom peritonitídy alebo plánovane operovaným pacientom s rizikovými faktormi rozvoja komplikácií hojenia operačnej rany. Za účelom spracovania výsledkov sme okrem lokálneho nálezu pri prepustení hodnotili aj priebeh následnej ambulantnej starostlivosti. Výsledky pacientov v sledovanom súbore sme porovnali s rovnako veľkou kontrolnou skupinou pacientov po laparotomických operačných výkonoch.

Výsledky
Zo súboru 15 pacientov (z toho 7 mužov a 8 žien) bolo 8 pacientov operovaných akútne a 7 plánovane. 13 pacientov zo súboru sa zahojilo bez výskytu SSI, u 2 pacientov sa napriek aplikácií ciNPWT systému rozvinula SSI a bola nutná prolongovaná hospitalizácia a následná ambulantná starostlivosť s aplikáciou topických komerčných aj prírodných antimikrobiálnych prostriedkov. Zatiaľ čo v sledovanej skupine s ciNPWT sa 87 % operačných rán zhojilo bez komplikácií (per primam intentionem), v kontrolnej skupine, kde bolo využité štandardné ranové krytie bolo bez komplikácií zhojených len 47 % pacientov.

Záver
Našu prvú skúsenosť s využitím ciNPWT u pacientov po laparotomickej operácií hodnotíme pozitívne. Samozrejme si uvedomujeme nutnosť rozšírenia sledovaného súboru pacientov. Súčasne veríme v úspešné začlenenie tejto možnosti prevencie SSI do našej každodennej praxe.

Práca podporená grantom VEGA (Vedecká grantová agentúra MŠVVaM SR) číslo 1/0170/24

Úvod: Výskyt zhoubného nádorového onemocnění v těhotenství není zcela běžnou situací, ale ani výjimečnou. I když karcinom prsu je nejčastějším nádorovým onemocněním žen, gestační karcinom prsu je stále relativně vzácná, ale klinicky významná entita s narůstající incidencí.
Cíl studie: Cílem naší studie je prezentovat soubor nemocných žen s gestačním karcinomem prsu léčených na Chirurgické klinice FN Plzeň v období 2014-2024.
Metodologie: Retrospektivní studie 19 pacientek s gestačním karcinomem prsu. Sledovali jsme věk nemocných v době stanovení diagnózy, gestační stáří plodu nebo dobu laktace do vzniku onemocnění, způsob diagnostiky nádoru, jeho morfologii, stádium nemoci a zvolenou léčebnou strategii. Tyto údaje jsme porovnali se standardními diagnostickými a terapeutickými postupy u negravidních (resp. nekojících) žen.
Výsledky: Naše analýza ukazuje, že diagnostický proces bývá u pacientek s gestačním karcinomem často zpožděn, což u většiny vede k ozřejmění správné diagnózy ve vyšších stádiích nemoci. Hlavním důvodem zpožděné diagnostiky je, že gravidní ženy přičítají nově vzniklou rezistenci prsu fyziologickým těhotenským změnám. Léčba u kojících žen spočívala v zástavě laktace a poté probíhala dle standardních doporučených postupů léčby karcinomu prsu. U gravidních žen musely být léčebné strategie individuálně upraveny s ohledem na gestační stáří plodu.
Závěr: V důsledku odkládání mateřství do vyššího věku má incidence gestačního karcinomu prsu vzestupnou tendenci. Specifika těhotenství a laktace ovlivňují volbu diagnostických a terapeutických postupů. Moderní léčebné postupy umožňují v řadě případů pokračování v těhotenství, aniž by bylo nutné jej přerušit. Klíčovou roli v optimalizaci péče hraje multidisciplinární přístup a centralizace pacientek do specializovaných center.

Úvod: Pacientky v České republice mají od roku 2002 možnost podstoupit mamografický screening k včasnému odhalení nádoru prsu. Přestože tento screening pomohl velkému počtu žen, stále existuje prostor pro zvýšení jeho efektivity. Například ho využívá pouze přibližně 60% cílové populace. I přesto však screening za posledních 20 let vedl ke snížení úmrtnosti na karcinom prsu o 31%. Z tohoto důvodu zůstává edukace klíčovým prvkem v prevenci a léčbě tohoto onemocnění. V Jihočeském kraji se do mamografického screeningového programu zapojují pouze 2 pracoviště z celkových 73 center v ČR.

Je zřejmé , že v některých regionech je poměr pacientek k počtu screeningových center výrazně vyšší než v jiných, což může mít negativní dopad na včasnost diagnostiky a léčby.


Cíle: Kromě screeningu hraje zásadní roli v průběhu onemocnění také proces stagingových vyšetření, která následují po potvrzení diagnózy a slouží k určení rozsahu nádorového onemocnění. Patří mezi ně spektrum modalit jako ultrazvuk dutiny břišní, rentgenový snímek plic a v některých případech i magnetická rezonance či PET/CT. Cílem studie bylo analyzovat a kvantifikovat délku diagnostického procesu po potvrzení karcinomu prsu a identifikovat faktory ovlivňující jeho efektivitu.


Metodologie: tato studie využívá retrospektivní analýzu dat z Nemocnice České Budějovice, a.s. a údajů Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) v letech 2014, 2015, 2022 a 2023. Do analýzy nebyli zahrnuti pacienti na neadjuvantní terapii.


Výsledky: Analyzovaná data na 220 pacientech ukazují, že interval mezi prvním mamografickým vyšetřením, na kterém byl zachycen nádor, a prvním vyšetřením v multidisciplinárním týmu se v Jihočeském kraji prodloužil z 33,9 dne v roce 2014 na 46,6 dne v roce 2023.

Naopak, časový interval mezi konzultací v multidisciplinárním týmu a samotnou operací se zkrátil z 34,4 dne v roce 2014 na 22,3 dne v roce 2023.


Závěr: Prezentovaná data naznačují pozitivní vývoj v oblasti funkčnosti multidisciplinárního týmu a navýšení operačních kapacit v Nemocnice České Budějovice, která v roce 2023 dosáhla přibližně 350 výkonů. Nepříznivě se jeví prodloužení časového intervalu mezi screeningovým vyšetřením a zařazením pacientek do multidisciplinárního týmu. Příčin může být hned několik. Nedostačující diagnostické kapacity, ať už na materiální úrovni nebo na úrovni odborníků a/nebo nárůst počtu nově diagnostikovaných pacientek. Toto bude podrobeno další analýze a mezioborové diskuzi, jejímž cílem bude optimalizace diagnostických postupů a zlepšení dostupnosti péče pro pacientky s nádorovým onemocněním prsu

Endometrióza je jedno z nejčastějších gynekologických onemocnění žen v reprodukčním věku, jehož příznaky ženy velmi často přehlížejí. Jde o ektopický výskyt endometriální tkáně mimo dutinu děložní vyvolávající chronickou zánětlivou reakci​. Postihuje ženy s maximem mezi 30-40 rokem věku. Projevuje se mj. silným krvácením při menstruaci, bolestivou menstruací, bolestí při pohlavním styku, krvácením z konečníku atd. Je příčinou neplodnosti.

Pánevní endometrióza vyžaduje multioborovou péči, jejíž nedílnou součástí je péče chirurgická. Chirurg se podílí na diagnostickém procesu, indikuje typ resekce postiženého úseku kolon, nebo rekta, zajišťuje pooperační péči. Je členem multioborového týmu.

V přednášce prezentujeme roli chirurga na terapeutickém procesu tohoto, benigního, ale přesto závažného onemocnění. Uvádíme techniky chirurgického řešení při postižení kolorekta, možné komplikace a jejich řešení.
Prezentujeme soubor pacientek operovaných pro hlubokou pánevní endometriozu, výsledky operačního řešení, včetně komplikací.

Polymorbidní 71letá pacientka, diabetička, byla vyšetřena na chirurgické ambulanci pro 2 dny trvající bolesti břicha vlevo od pupku, bez nauzey, bez zvracení, bez poruchy pasáže a bez dysurických potíží. Dietní chybu pacientka negovala. Anamnesticky byla pacientka po hysterektomii a oboustranné adnexektomii. Při vstupním klinickém vyšetření u pacientky dominovala palpační bolestivost v levém mesogastriu bez přítomnosti známek periotneálního dráždění. Vyšetření per rektum bylo bez patologického nálezu, stolice byla bez přítomnosti patologické příměsi. Pacientka byla afebrilní. Laboratorně byla přítomna mírná elevace zánětlivých parametrů (leukocyty 12,5x109/l, CRP 57mg/l). Sonografické vyšetření břicha prokázalo expanzi v kořeni mesenteria. Prostý rentgenový snímek břicha a plic byl bez patologického nálezu. Bylo indikováno provedení CT vyšetření břicha a malé pánve, kde byl diagnostikován solidní a ostře ohraničený útvar o velikosti 90x87x113 mm s centrální nekrózou a rozdílnou denzitou v oblasti ilea. Za hospitalizace byla provedena biopsie ložiska pod CT kontrolou. Dále byla doplněna gastroskopie, jenž prokázala lehké vyklenutí stěny těla žaludku při velké kurvatuře podmíněné extraluminální expanzí. Gynekologické vyšetření bylo negativní. Onkologické markery byly v normě. Pacientka byla po provedených vyšetřeních na vlastní žádost propuštěna do domácí péče. Dvanáctý den od propuštění byla pacientka akutně přijata pro enterorhagii. Klinický nález na břiše při přijetí pacientky byl nadále bez známek peritoneálního dráždění, byla zajištěna infúzní terapie, terapie hemostyptiky, enterorhagie odezněla, nedošlo k rozvoji anemického syndromu. Čtrnáctý den od provedené biopsie pod CT kontrolou byla histologicky verifikována metastáza maligního melanomu. Histologie z gastroskopického vyšetření neprokázala přítomnost maligních buněk. Dále bylo doplněno oční a dermatologické konziliární vyšetření, obě bez nálezu primárního ložiska maligního melanomu. Pacientka byla na základě mezioborového indikačního semináře indikována k elektivnímu resekčnímu výkonu na tenkém střevě a excizi punkčního kanálu po provedené biopsii pod CT kontrolou. Šestnáctý den od počátku potíží byla pacientka operována, byla provedena horní a dolní střední laparotomie a následně resekce 30 cm ilea s tumorem (690 gramů, délka 20 cm) s přilehlým mesenteriem. Po resekčním výkonu byla kontinuita tenkého střeva obnovena terminoterminální anastomózou šitou ručně seromuskulárně v jedné řadě pokračujícím stehem monofilním vláknem, dále byla provedena excize punkčního kanálu po provedené CT biopsii v levém mesogastriu v rozsahu od kožního krytu až po fascii, následovala drenáž dutiny břišní a zavedení kapilárního drénu do podkoží při sutuře operační rány, závěrem byl přiložen břišní pás na operačním sále bezprostředně po operačním výkonu. Následně byla pacientka umístěna na JIP chirurgického oddělení. Druhý pooperační den byly drény extrahovány. Na standardní lůžkové oddělení byla pacientka přeložena čtvrtý pooperační den s obnoveným perorálním příjmem a plně obnovenou pasáží GIT. V dalším průběhu hospitalizace byla pacientka bez komplikací, osmý pooperační den byla propuštěna do ambulantní péče. Čtrnáctý pooperační den byly extrahovány stehy. Výsledná histologie ze střevního resekátu potvrdila metastázu maligního melanomu s intaktní serósou ilea, spotřebováním jedné lymfatické uzliny tumorem a 14 aktivovaných lymfatických uzlin bez přítomnosti metastatického nádorového bujení. Dále byla dodatečně prokázána i mutace genu BRAF, ten umožňuje buňkám selektivní růstovou výhodu a zároveň tak poskytuje možnost terapie BRAF inhibitory. Histologie excize punkčního kanálu po biopsii pod CT kontrolou neprokázala přítomnost maligních buněk. Pacientka byla předána do péče onkologa.

HyTissue Micrograft představuje novou metodu v hojení ran. Tato ambulantní metoda využívá odběru malé plochy pacientovy kůže punkční biopsií v plné tloušťce, fragmentaci tohoto vzorku a následnou aplikaci získané suspenze do rány stejného pacienta. Bylo dokázáno, že tyto autologní mikrografty obsahují růstové faktory a jsou schopny aktivovat mitogen-aktivované proteinkinázy (MAPK) a tím napomáhat k hojení rány. Tato metoda je v zahraničí uplatňována v hojení popálenin a chronických ran. V České republice proběhla aplikace tohoto mikrograftu doposud jen v jednotkách případů. Na chirurgické klinice FN Bulovka jsme provedli pilotní studii HyTissue micrograft u 10 pacientů s dlouhodobě stagnující chronickou ranou, u kterých byly vyčerpány možnosti vlhkého hojení. Prvotní výsledky se zdají být slibné. Pokud by další studie potvrdily, že tato metoda opravdu urychluje hojení chronických ran, mohl by pacient z tohoto způsobu léčby významně profitovat, a to i z hlediska kvality života. Mohlo by také dojít ke snížení celkových nákladů na léčbu těchto pacientů.

Úvod: Myxofibrosarkóm, typicky sa vyskytujúci subfasciálne v mäkkých tkanivách končatín, patrí k najčastejším malígnym mezenchymálnym nádorom starších dospelých. Extrémne zriedkavo sa tieto nádory vyskytujú v oblasti prsníka a práve preto predstavujú diagnostickú a terapeutickú výzvu. High-grade pleomorfný fibromyxosarkóm (v lit. častejšie označovaný ako myxofibrosarkóm) v porovnaní s jeho low-grade náprotivkom, sa vyznačuje rýchlym rastom, častejšími lokálnymi recidívami a približne v tretine prípadov metastázuje do pľúc.
Popis prípadu: Do Ambulancie pre ochorenia prsníka Kliniky všeobecnej, viscerálnej a transplantačnej chirurgie UNM bol odoslaný na vyšetrenie 70-ročný pacient s objemným nádorom ľavého prsníka. V anamnéze mal traumu ľavej hornej končatiny a chrbta pred 6 mesiacmi s následnými bolesťami a rezistenciou v oblasti prsných svalov. V marci 2024 bolo realizované USG, na ktorom boli popisované ložiskové zmeny mäkko-tkanivového charakteru s rozmermi 20x12cm (BiRADS 4c). Následné CT vyšetrenie popisovalo expanzívno-infiltratívnu nehomogénnu tumoróznu léziu pravého prsníka, infiltrujúcu m. pectoralis major a susp. i m. deltoideus, bez prítomnosti vzdialených metastáz. V máji bolo pacientovi doplnené MR vyšetrenie a tumor bol histologizovaný so záverom: Low-grade fibromyxoidný sarkóm ľavého prsníka. Pacient bol v spáde indikovaný na neoadjuvantnú rádioterapiu v celkovej dávke 30,0 Gray v 5 frakciách obdeň. Terapia bola ukončená 12.6.2024. Pri predvedení v našej Ambulancii pre ochorenia prsníka mal pacient ľavý prsník viditeľne deformovaný, kožu s postaktinickou dermatitídou prvého stupňa. Prítomný bol objemný tumor v oblasti laterálnych kvadrantov veľkosti 12x15cm a nad ním ďalšie tumorózne ložisko s priemerom 7cm, bez axilárnej lymfadenopatie. Uvedený nález bol v porovnaní s prvotným vyšetrením v progresii, bez odpovede na neoadjuvantnú rádioterapiu. Pacient bol na tumorboarde indikovaný na extenzívnu mastektómiu s rekonštrukciou defektu pomocou lalokových plastík. Tumor bol resekovaný atypickým rezom en block bez poškodenia kapsuly. Čiastočne boli resekované aj m. pecotralis major a m. deltoideus. Spolu s tumorom boli exstirpované aj 2 axilárne lymfatické uzliny. Pre rozsiahlu ranovú plochu nebolo možné uzatvoriť ranu primárne. Pripravili sme dva rotačné laloky, ktorými bol defekt úplne prekrytý. Na lalok v oblasti prsníka bola profylakticky naložená podtlaková terapia Vivano. Pooperačný priebeh bol komplikovaný parciálnou nekrózou jedného laloka s následnou nekrektómiou a antibiotickou liečbou. Ďalšie hojenie prebiehalo granuláciou a následnou reepitelizáciou. V definitívnej histológii bol potvrdený prognosticky horší high-grade pleomorfný myxofibroidný sarkóm v stave po terapii. Lymfatické uzliny boli bez prítomnosti metastáz. Pacientovi nebola indikovaná ďalšia adjuvantná onkologická liečba.
Záver: Prezentovaný prípad podčiarkuje dôležitosť promptnej diagnostiky nádorových ochorení a významnosť medziodborovej spolupráce na diagnostike a liečbe pacientov s mezenchymálnymi tumormi.

Na chirurgickém oddělení Nemocnice Hořovice se chirurgii prsu věnuje mamologická skupina čtyř lékařů – dvou atestovaných a dvou po kmeni. Mamologická sekce v Hořovicich funguje jako mamocentrum pod vedením p. prof. Daneše. Jeden z kolegů se v současnosti věnuje disertační práci zaměřené na značení nehmatných lézí karcinomu prsu jódovým zrnem.
Ročně na našem pracovišti operujeme 90–100 nádorů prsu. Operace provádíme vždy v úterý, kdy máme k dispozici operační sál celý den.
Pacientky přicházejí prostřednictvím mamologické ambulance v Hořovicích, kam se mohou samy objednat, nebo jsou k nám odeslány po nálezu v Mamodiagnostickém centru v Berouně. Dále mohou být k operaci indikovány také z mamologické ambulance MUDr. Stehlíkové v Příbrami nebo z ambulance MUDr. Mouchy v Berouně.
Dovyšetření, vyloučení generalizace a následná pooperační onkologická péče probíhá v onkologických ambulancích – v Nemocnici Hořovice, v Příbrami nebo v Nemocnici na Pleši. Výběr konkrétního pracoviště závisí na preferencích pacientky.
Značení sentinelových uzlin pomocí technecia provádíme ve spolupráci s oddělením nukleární medicíny Oblastní nemocnice Příbram. Tento zákrok probíhá den před operací.
U nehmatných lézí využíváme značení jódovým zrnem, které se provádí přibližně šest dní před operací v Mamodiagnostickém centru v Berouně. V případě potřeby jsme schopni zajistit peroperační biopsii po předchozí domluvě s oddělením patologie, které se nachází přímo v naší nemocnici.
Pacientky po parciální nebo totální mastektomii jsou propuštěny druhý, případně třetí pooperační den.
Výhodou pro pacientky u nás je prostředí menší, nově zrekonstruované nemocnice, která poskytuje klidnou a přívětivou atmosféru. Výhodou je také značení nehmatných lézí jódovým zrnem, které na našem pracovišti úspěšně používáme již více než rok.
Nevýhodou může být absence některých diagnostických a terapeutických možností přímo v budově nemocnice, což vyžaduje odesílání pacientek na jiná pracoviště mimo Hořovic. Na druhou stranu oceňujeme velmi dobrou spolupráci s okolními zařízeními, která nám umožňuje zajistit potřebná vyšetření v krátké době.

Úvod
Cílená axilární disekce (TAD) je zavedenou metodou pro stanovení stagingu axily u pacientek s karcinomem prsu po neoadjuvantní chemoterapii (NOAC). TAD sestává z biopsie sentinelové lymfatické uzliny a exstirpaci iniciálně metastatické lymfatické uzliny, která musí být před NOAC označena spolehlivým markerem. Označení uzliny usnadňuje chirurgický výkon v axile po NOAC, kdy dochází často k regresi lymfatické uzliny. Prezentujeme soubor pacientek na našem pracovišti, které podstoupily TAD v letech 2021-2024.
Metodika
Individuální přístup u každé pacientky prodiskutováním osobně na multidisciplinární komisi před zahájením léčby. Karcinom prsu potvrzen biopsií, suspektní metastáza v axilární lymfatické uzlině vždy potvrzená core-cut biopsií, následná indikace k NOAC, označení lymfatické uzliny magnetickým zrnem Magseed. Po NOAC opětovně osobně probrána pacientka na multidisciplinárním týmu, re-staging a indikace k operaci nádoru prsu -prs záchovný výkon nebo mastektomie + výkon v axile ve formě TAD.
Výsledky
V letech 2021 až 2024 bylo na našem pracovišti odoperováno celkem 58 pacientek s provedením TAD. Při zavádění Magseed zrna do uzliny nebyla zaznamenána žádná komplikace. U 34 z 58 (58.6 %) byla provedena mastektomie, u 24/58 (41.4 %) byl proveden prs záchovný výkon.
Falešná negativita sentinelové lymfatické uzliny byla pozorována u 4/58 (6.7 %) pacientek. Průměrná doba od zavedení Magseedu do operačního řešení byla 180,4 dne s maximem 215 dní.
Závěr
Značení pozitivní metastatické lymfatické uzliny N+ pomoci spolehlivé metody umožní přehlednější, jednoznačnější výkon v axile se snížením morbidity. A při tom zajistí dosažení adekvátního zhodnocení onkologického procesu s cílem individualizovat a optimalizovat léčbu dle onkologických standardů.

Karcinom prsu zůstává celosvětově jednou z nejrozšířenějších malignit, což vyžaduje multimodální léčebný přístup pro optimální výsledky pacientů. Dostupné terapeutické strategie zahrnují chirurgii, chemoterapii, radioterapii, endokrinní terapii, imunoterapii a cílené molekulární terapie. Mezi nimi chirurgická intervence nabízí nejlepší vyhlídky na dlouhodobé přežití, zejména v kombinaci s neoadjuvantní chemoterapií (NAC), která se podává předoperačně za účelem snížení nádorové zátěže a zlepšení chirurgických výsledků. Ne všichni pacienti však reagují na NAC příznivě a jeho podávání může vystavit non-respondery zbytečné toxicitě a zpoždění léčby, nebo indukovat chemorezistenci. Proto je identifikace spolehlivých prediktorů odpovědi NAC zásadní pro optimalizaci výběru pacientů, personalizaci léčebných režimů a zlepšení celkové prognózy.
V této souvislosti má zásadní význam objev a validace nových prognostických a prediktivních biomarkerů. Jednou z nových oblastí zájmu je analýza cirkulující DNA (cirDNA) v periferní krvi, která zahrnuje obecnou bezbuněčnou DNA (cfDNA) uvolněnou z apoptotických a nekrotických buněk, stejně jako specifičtější cirkulující nádorovou DNA (ctDNA) odvozenou z maligních buněk. Jak cfDNA, tak ctDNA mají významný potenciál jako neinvazivní biomarkery pro predikci terapeutické odpovědi a odhad prognózy pacienta.
V současné době se zkoumá několik přístupů, jak využít cfDNA a ctDNA v léčbě rakoviny prsu. Patří mezi ně (i) sledování hladin cfDNA a ctDNA a jejich dynamických změn v reakci na léčbu, (ii) hodnocení integrity DNA na základě specifických vzorců fragmentace a (iii) hodnocení genetických a epigenetických abnormalit souvisejících s rakovinou, jako jsou mutace specifické pro nádor nebo podpisy metylace DNA, jako potenciální prediktivní nebo prognostické markery. Integrace technik tekuté biopsie do klinické praxe by mohla umožnit personalizované úpravy léčby v reálném čase, snížit zbytečné vystavování se neúčinným terapiím a zároveň zlepšit výsledky u pacientek s rakovinou prsu podstupujících chirurgickou léčbu.
Tato prezentace poskytne přehled současného klinického využití cfDNA a ctDNA v léčbě rakoviny prsu, pojedná o potenciálních aplikacích tekuté biopsie při predikci odpovědi na léčbu a odhadu prognózy a upozorní na budoucí vyhlídky analýzy cirkulující DNA v personalizované léčbě rakoviny prsu.

Podpořeno grantem GAUK reg.č.256322