Úvod
Karcinóm žalúdka patrí medzi jedno z najčastejšie diagnostikovaných onkologických ochorení a predstavuje štvrtú najčastejšiu príčinu ochorenia na rakovinu. Chirurgická resekčná liečba je základnou terapeutickou metódou s potencionálne kuratívnym efektom. Neoddeliteľnou súčasťou orgánového resekčného výkonu je lymfadenektómia. Hodnotenie postihnutia lymfatických uzlín nádorovým procesom je významné z hľadiska stanovenia prognózy pacienta. Viaceré súčasné štúdie ukazujú, že intenzifikácia lymfadenektómie vedie k zlepšeniu prežívania, nižšej miere recidívy ochorenia a lepšej prognóze pacientov. Fluorescenčné označenie lymfatických uzlín pomocou aplikácie indocyanínovej zelene (indocyanine green, ICG) má ambíciu slúžiť ako navigačná technológia pre chirurga s cieľom dosiahnutia precíznejšej disekcie lymfatických uzlín.
Ciele
Cieľom našej práce bolo realizovanie peroperačného ICG mapovania spádových lymfatických uzlín s následnou lymfadenektómiou u pacientov s totálnou gastrektómiou pre karcinóm žalúdka. Pomocou tejto metódy sme sa snažili overiť hypotézu, že mapovanie lymfatických uzlín umožní dôkladnejšiu lymfadenektómiu s odstránením väčšieho počtu lymfatických uzlín.
Metodika
Ide o prospektívne-retrospektívnu monocentrickú štúdiu. Kontrolné rameno tvorili pacienti s totálnou gastrektómiou a D2 lymfadenektómiou realizovanou bez mapovania lymfatických uzlín. V oboch ramenách sme vyhodnotili počet odstránených lymfatických uzlín, výskyt peroperačných a pooperačných komplikácií, parametre operácie (čas výkonu, krvné straty) a pooperačnej starostlivosti (dĺžka drenáže, dĺžka hospitalizácie). Zistené výsledky sme následne štatisticky spracovali.

Výsledky
Do štúdie bolo zaradených 44 pacientov (ICG rameno 21, kontrola 23 pacientov) s karcinómom žalúdka. Medián počtu odstránených lymfatických uzlín bol v ICG skupine 37,5 vs. 22 v kontrolnej skupine (p ˂0.001). U ostatných sledovaných parametrov sme nezaznamenali signifikantné rozdiely medzi oboma sledovanými ramenami. Priemerná dĺžka operačného výkonu bola v ICG ramene 230 min. vs. 220 min. v kontrolnej skupine, krvné straty 300 ml (ICG) vs. 340 ml (kontrola), dĺžka drenáže bola v oboch ramenách rovnaká s mediánom 4,4 dňa, dĺžka hospitalizácie 12 dní (ICG) vs. 11 dní (kontrola). Výskyt pankreatických fistúl bol v ICG skupine u 5 pacientov (grade I), v kontrolnom ramene u 7 pacientov (5x grade I, 23x grade II), čo bolo rovnako bez signifikantného štatistického rozdielu.
Záver
ICG mapovanie lymfatických uzlín pri operáciách pre karcinóm žalúdka je bezpečnou a dostupnou metódou, ktorá umožňuje odstránenie väčšieho počtu lymfatických uzlín pri lymfadenektómii pri nezvýšenej morbidite oproti štandardnej lymfadenektómii. Cieľom implementácie tejto metódy do rutinnej praxe je zlepšovanie prognózy pacientov s lepším celkovým prežívaním a nižšou mierou recidívy ochorenia.

Úvod: Prognóza pacientů s pokročilým tumorem žaludku je nepříznivá. V léčbě karcinomu žaludku má R0 resekce zcela zásadní význam pro přežívání pacientů. Multiviscerální reskce pro lokálně pokročilý a oligometatstatický tumor žaludku je stále diskutované téma. Četné studie naráží na vyšší míru komplikací u kombinovaných resekčních výkonů a na komplexitu problematiky resekce okolních orgánů, která neumožňuje standardizovat tento léčebný postup.
Cíle/výzkumné otázky: Zhodnocení přínosu multiviscerální resekce pro přežívání pacientů a míry pooperační morbidity a mortality.
Metodika: Retrospektivní analýza souboru pacientů, kteří podstoupili v letech 2010-2022 na pracovišti I. chirurgické kliniky LF UPOL a FNOL multiviscerální resekci pro karcinom žaludku. Mezi sledovanými parametry byla radikalita výkonu, morbidita a hospitalizační mortalita, přežití bez nemoci a celkové přežití.
Výsledky: Studijní soubor zahrnoval 11 pacientů, z toho bylo 7 pacientů s lokálně pokročilým karcinomem žaludku (pT4b) a 4 s onemocněním ve stadiu IV. Nejčastější bylo šíření tumoru do pankreatu (6/11). K výkonu na žaludku byla připojena resekce jednoho (5/11) nebo více (5/11) přilehlých orgánů, v jednom případě byla provedena cytoredukce hypertermickou intraperitoneální chemoterapií. V souboru se objevily 2 případy hospitalizační mortality (anastomotický leak s multiorgánovým selháním). 4 pacienti přežívají déle než 2 roky od výkonu (Tab. 1).
Závěr: Multiviscerální resekce pro lokálně pokročilý a oligometastaický karcinom žaludku bez extenzivního uzlinového postižení může být benefitem pro přežívání pacientů. Dle některých studií je perioperační mortalita srovnatelná se samostatnou resekcí žaludku, nicméně morbidita zůstává nezanedbatelná. Z tohoto důvodu je adekvátní předoperační staging (vyloučení známek uzlinového postižení) a pečlivý výběr pacientů nezbytný.

Karcinom žaludku je závažné onemocnění, vyžadující diferencovaný přístup týkající se diagnostiky i terapie časného karcinomu, karcinomu v různých lokalizacích v rámci orgánu, multioborového přístupu pro tumory T3-4, N+ onemocnění, oligometastatické onemocnění včetně postižení peritonea a terapii pokročilého karcinomu. V neposlední řadě je třeba zmínit přístup ke křehkým pacientům a řešení perioperačních komplikací.
Adekvátní přístup s komplexním zhodnocením nemocného multioborovým onkologickým indikačním seminářem za účasti onkologa, chirurga, endoskopisty a radiologa a ucelená strategie péče ve všech stádiích musí být vedoucím požadavkem, který by na všech úrovních terapie měl být řešen vzájemnou vazbou spolupracujících pracovišť. Diskutovanými otázkami jsou adekvátnost endoskopické diagnostiky a terapie, dostupnost komplexního zhodnocení patologem, kvalita chirurgické terapie a její definování a strategie terapie "advanced gastric cancer".

Úvod:
Maligní nádory jícnu a gastroezofageální junkce představují onemocnění, jehož dlouhodobá prognóza zůstává stále neradostná.

Cíle:
Cílem je zhodnocení efektivity chirurgického postupu a vývoj krátkodobých i dlouhodobých výsledků karcinomu jícnu a kardie v období 2005 – 2022 našem pracovišti.

Metodika:
Retrospektivní analyzova dat po sobě jdoucí pacientů po radikální operaci pro karcinom na našem chirurgickém pracovišti za 18 leté období. Sledovaný časový úsek byl rozdělen do tří 6-ti letých intervalů: období A (2005–2010, n=384), období B (2011–2016, n=405) a období C (2017–2022, n=463). V každém období bylo hodnoceno celkové přežití, morbidita, anastomotické komplikace, 30- a 90denní mortalita a počet odstraněných lymfatických uzlin.
Pacienti ve stádiu cT2 cN0 (UICC TNM, 6.–8. vydání) nebo nižším podstoupili primární chirurgický výkon bez neoadjuvantní léčby, pacienti s vyšším stagingem nebo jakýmkoli postižením uzlin (cN+) byli vybráni pro neoadjuvantní léčbu. U spinocelulárního karcinomu (SCC) byla preferována chemoradioterapie (CHRT), zatímco pacienti s adenokarcinomem (ADC) byli léčeni chemoterapií (CHT) podle protokolu MAGIC (2005–2017) nebo FLOT (2017–dosud).

Výsledky:
Během sledovaného období podstoupilo radikální operaci 1 252 pacientů, 881 (70,37 %) pro adenokarcinom, 316 (25,24 %) pro dlaždicobuněčný karcinom, 55 nemocných (4,39 %) s jinými histologickými nálezem. Bez neoadjuvantní terapie bylo operováno 472 pacientů (37,7 %). Neoadjuvantní léčba byla podána u 780 pacientů (62,3 %); u 271 z nich (21,65 %) CHRT, u 491 (39,22 %) chemoterapie a u 17 pacientů pouze radioterapie (RT).
Medián přežití [95% CI] u pacientů s adenokarcinomem, kteří dostávali neoadjuvantní terapii, byl 974 dnů [841, 1132] ve srovnání s 1 026 dny [806, 1431] u pacientů bez neoadjuvantní léčby (log-rank p = 0,983). U spinocelulárního karcinomu byl medián přežití 964 dnů [722, 1319] s neoadjuvantní CHRT a 863 dnů [733, 1346] bez CHRT (log-rank p = 0,683). Tato analýza je však zkreslená vyšším klinickým stádiem pacientů s neoadjuvantní léčbou.
Medián přežití [95% CI] vzrostl ze 764 dnů v období A na 1 062 dní v období B a 1 229 dní v období C (log-rank p < 0,001). Pětileté přežití celého souboru bylo 37,20 %, s mediánem přežití 974 dnů pro adenokarcinom a 909 dnů pro spinocelulární karcinom.
30-ti denní mortalita za celé období sledování byla 1,92 % (24/1 252) a 90-ti denní pak 5,27 % (66/1 252). Dehiscenci anastomózy jsme diagnostikovali u 11,7 % (2005-2022, n=147), v období C klesla na 6,7 %. Musíme zmínit, že integrita anastomózy byla hodnocena pomocí rutinního RTG kontrastního vyšetření jícnu prováděného standardně u všech operovanách 7 pooperační den, bez ohledu na klinické příznaky.
Zaznamenali jsme statisticky významné zvýšení počtu odebraných lymfatických uzlin, p < 0,001. Nebyla nalezena žádná korelace mezi počtem odstraněných lymfatických uzlin a celkovým přežitím. Podrobnosti viz přiložená tabulka

Závěr:
Naše 18letá retrospektivní analýza demonstruje celkové zlepšení klíčových ukazatelů kvality operace karcinomu jícnu a žaludku, včetně poklesu 30- a 90denní mortality, snížení počtu dehiscencí anastomoz a zvýšení počtu lymfatických uzlin.

Úvod
Collisova gastroplastika je chirurgický výkon na proximálním žaludku umožňující konstrukci beznapěťové fundoplikace u tzv. krátkého jícnu při operaci hiátové hernie. Existence tzv. krátkého jícnu je v literatuře vnímána kontroverzně a má své obhájce i odpůrce. Na našem pracovišti považujeme nález krátkého jícnu za chirurgickou realitu. Cílem této práce je zhodnotit perioperační a dlouhodobé výsledky a kvalitu života pacientů s Collisovou gastroplastikou.
Metodika
Jedná se o retrospektivní zhodnocení kohorty pacientů operovaných v letech 2014 – 2024. Objektivní údaje byly získány z nemocniční databáze pacientů. Všichni operovaní byli obesláni validovanými dotazníky GIQLI, GERD-HRQL a Visick k subjektivnímu zhodnocení kvality života.
Výsledky
Collisova gastroplastika při operaci hiátové hernie byla provedena u 53 nemocných (18 můžů, 35 žen), s průměrným BMI 29 (rozsah 15 – 40). U 18 nemocných (34%) se jednalo o reoperaci po předchozí selhané fundoplikaci. U 34 pacientů (64%) byla provedena cirkulární Nissenova fundoplikace, u 19 pacientů paraciální fundoplikace (Toupet n=16, Dor n=3). Čtyři pacienti (8%) měli závažné chirurgické pooperační komplikace (Clavien-Dindo III-IV): subfrenický absces, dehiscenci staplerové linie, perforaci jícnu a srdeční tamponádu. Tři pacientky (6%) podstoupily operační revizi pro komplikace. Pooperačně nezemřel žádný nemocný (90-denní mortalita 0%). Délka hospitalizace byla medián 4 dny (rozsah 2 – 74). V době retrospektivního hodnocení byli 4 nemocní po smrti, ani jedno úmrtí nemělo jasnou souvislost s operací. Dotazník vyplnilo 48 nemocných (90%). Bez subjektivních obtíží nebo s mírnými obtížemi (Visick 1-2) bylo 83% pacientů, středně závažné a závažné symptomy (Visick 3-4) udalo 17% nemocných. Medián GIQLI skóre byl 127 (rozsah 40 – 138), přičemž 66% nemocných dosáhlo skóre ≥ 125, co odpovídá běžné populaci. Nízkou kvalitu života (GIQLI skóre < 100) udalo 7 pacientů (15%), z toho u šesti pacientů se jednalo již o reoperaci. Jedna pacientka byla reoperována pro selhání Collis-Dor fundoplikace.
Závěr
Collisova gastroplastika je bezpečná a účinná chirurgická metoda vypořádání se s tzv. krátkým jícnem při operaci hiátové hernie. Výkon umožňuje konstrukci beznapěťové fundoplikace, která efektivně eliminuje obtíže nemocných, s nízkou pooperační morbiditou a s akceptovatelnou mírou dlouhodobého selhání.

Úvod
Laparoskopická mesh hiatoplastika predstavuje moderný prístup v liečbe hiátovej hernie, ktorý kombinuje miniinvazívnu chirurgiu s použitím syntetických sieťok (mesh) určených na posilnenie hiátu bránice a prevenciu recidívy hernie. Cieľom tejto prednášky je priniesť komplexný prehľad a predstaviť aktuálne poznatky o indikáciách, rizikách a komplikáciách spojených s touto technikou. Porovnávame výhody a nevýhody použitia sieťky v rámci laparoskopickej hiatoplastiky, kde jej aplikácia zlepšuje stabilitu a znižuje riziko recidívy hernie, v kontraste s prípadmi, kde sa sieťka neaplikuje. V ďalšej časti sa zameriavame na riziká a potenciálne komplikácie spojené s týmto postupom medzi ktoré patrí infekcia, poranenie orgánov, recidíva, migrácia alebo perforácie sieťky. Súčasťou prednášky je videokazuistika, v ktorej prezentujeme technické detaily laparoskopickej operácie hiatovej hernie s použitím mesh hiatoplastiky. Táto videoukážka poskytuje cenné praktické poznatky o postupoch a stratégiách, ktoré sú nevyhnutné pre úspešné vykonanie tohto zákroku.

Popis prípadu
Pacientka vo veku 56 rokov vyšetrená na ambulancii s ťažkosťami v zmysle dysfágie. V CT náleze verifikovaná opakovaná recidíva hiátovej hernie. Pôvodne diagnostikovaná s typom III hiatovej hernie. V súčastnosti indikovaná na chirurgickú revíziu a liečbu vo forme hiatoplastiky s použitím mesh sieťky. Peroperačné a pooperačné obdobie bez komplikácií. Pacientka spokojná s efektom operácie. Pri ambulantnej kontrole po 6 mesiacoch od operácie bez ťažkostí.

Záver
V závere prednášky sa venujeme diskusii a hodnotíme klinické výsledky dostupných štúdií zaoberajúcich sa touto tematikou.

Kľúčové slova: hiatosplatika, hernia, mesh, tension free, GERD