Příspěvek popisuje deset let supervize ve FN Brno, věnuje se popisu koncepce supervizní práce, která prošla různými proměnami. Některé z nich lze chápat jako přínos pandemie Covid 19, některé jako přirozený vývojový proces - online supervize, dostupnost informací o supervizi pro zaměstnance a její propagace nebo vytvoření rezervačního systému.
Pracovníci ve zdravotnictví jsou na jedné straně významnými příjemci informací především odborného charakteru, které formují jejich profesní růst a odbornou činnost, která je zaměřena výrazně na výkon. Na straně druhé jsou velmi opatrnými konzumenty sebepéče a sebereflexe. Supervize je jedna z možností, jak zmiňovaný nepoměr nenásilnou cestou narovnávat. Vytváří prostor k zastavení, zamyšlení a reflektování vlastní práce. Z praktického hlediska se jedná o práci s rozdíly díky různým úhlům pohledu, které člověk získává zejména vlastní snahou o změnu.
Cílem příspěvku je zmapovat vnímání supervize zaměstnanci FN Brno. Za tímto účelem bylo provedeno průzkumné šetření. Zúčastnili se ho zaměstnanci FN Brno, kteří elektronickou cestou dobrovolně vyplnili anonymní dotazník spokojenosti se supervizí v průběhu roku 2024. Výsledky výzkumu přináší odpovědi, které podtrhují význam supervize pro pracovníky ve FN Brno a posouvají supervizní praxi ve zdravotnictví vpřed.

ABSTRAKT

Cílem příspěvku je představit dvě kazuistiky pediatrických pacientů trpících syndromem krátkého střeva (SBS), kteří od narození čelí závažným medicínským komplikacím i nedostatku rodinné podpory. SBS, charakterizovaný významnou ztrátou tenkého střeva a následnou malabsorpci živin, představuje klinickou výzvu vyžadující multidisciplinární přístup. Data byla získána analýzou chorobopisů pacientů hospitalizovaných na oddělení pediatrické resuscitační a intenzivní péče, kde byl aplikován komplexní léčebný program zahrnující chirurgické, gastroenterologické, nutriční, psychologické a sociální intervence.
Výsledky kazuistik ukazují, že integrovaná péče dokáže efektivně minimalizovat komplikace spojené s SBS, jako jsou imunodeficience, opakované chirurgické zákroky, tvorba stomie, riziko katetrových sepsí či netolerance stravy. Navzdory absenci tradiční rodinné podpory se díky koordinované péči podařilo podstatně zlepšit celkový zdravotní stav a vývoj pacientů. Zkušenosti získané z těchto případů zdůrazňují nutnost pokračujícího výzkumu a zavádění inovativních přístupů, jejichž cílem je snížení závislosti na parenterální výživě a zlepšení prognózy u dětí se SBS.

Klíčová slova: syndrom krátkého střeva, kazuistika, multidisciplinární přístup, pediatrie, parenterální výživa

ÚVOD
Syndrom krátkého střeva (Short Bowel Syndrome, SBS) představuje závažný zdravotní problém, zejména u pediatrických pacientů. Tato klinická entita je charakterizována ztrátou podstatné části tenkého střeva, což vede k malabsorpci živin, narušení růstu a dalším komplikacím vyplývajícím z omezené absorpční funkce trávicího systému. U dětí se SBS nejčastěji vyskytuje jako důsledek vrozených anomálií, například intestinální atrézie, či jako komplikace po chirurgických zákrocích při léčbě střevních onemocnění. Primárním cílem léčby je snížit závislost na parenterální výživě a podpořit enterální adaptaci zbývající části střev, což je klíčové pro zlepšení kvality života pacientů a prevenci dlouhodobých komplikací, jako jsou metabolické poruchy či jaterní dysfunkce. Tento komplexní proces vyžaduje úzkou spolupráci dětských chirurgů, intenzivistů, gastroenterologů, nutričních specialistů a zdravotních sester, čímž se zdůrazňuje význam multidisciplinárního přístupu v péči o pacienty s SBS.

METODY
Metodou sdělení budou dvě kazuistiky, kde představíme data získaná studiem chorobopisu pacienta, týkající se léčby a ošetření v průběhu hospitalizace na oddělení pediatrické resuscitační a intenzivní péče (OPRIP A a OPRIP B).

VÝSLEDKY (KAZUISTIKA)
V tomto příspěvku představíme dva případy dvou kojenců, kteří se již od narození ocitli v extrémně komplikované životní situaci, kdy kromě závažného medicínského onemocnění – syndromu krátkého střeva – čelí i nedostatečné rodinné podpoře. Syndrom krátkého střeva představuje stav, který zatím nelze plně vyléčit, spojený s řadou komplikací, mezi něž patří imunodeficience, opakované chirurgické zákroky, tvorba stomie, nutnost parenterální výživy, riziko katetrových sepsí, netolerance stravy a prodloužená hospitalizace, což vše významně ovlivňuje zdravotní stav a kvalitu života těchto dvou kojenců. V reakci na tuto náročnou situaci se oba případy dostaly pod komplexní péči oddělení OPRIP, kde tým specialistů nejenže zajišťuje léčbu a prevenci komplikací spojených s tímto syndromem, ale také poskytuje sociální a psychologickou podporu, jež je nezbytná vzhledem k absenci tradiční rodinné podpory, a pečuje o děti jako o vlastní, přičemž se snaží vyrovnat deficit rodinného zázemí a minimalizovat negativní dopady hospitalizace na jejich celkový vývoj.

ZÁVĚR
U malých pacientů se v náročných situacích osvědčila strategie, kdy se propojují chirurgické, gastroenterologické a nutriční zásahy s psychologickým a sociálním poradenstvím. Takový integrovaný přístup umožnil omezit řadu komplikací a pozitivně ovlivnit celkový vývoj dětí.

Obsahem přednášky je představení operační metody pomocí velkokapacitního cirkulárního stapleru (TST 36), která se v rámci proktologických operací ve Fakultní nemocnici Olomouc využívá. Zmíněná metoda otevírá možnosti šetrnějšího operačního řešení anorektálních prolapsů a rektokél oproti klasické resekci.

Terapie komplikací hojení anastomóz a transmurálních defektů trávicí trubice patří ke strategicky obtížným postupům, které často kombinují chirurgickou, intervenčně radiologickou a endoskopickou terapii. Sdělení sumarizuje současné možnosti endoskopické terapie defektů, tedy uzávěrové metody, drenážní metody a metody využívající aktivního podtlaku, včetně základních informací o indikační rozvaze, specifikách terapie a kombinacích jednotlivých metod v oblasti horního i dolního gastrointestinálního traktu.

Přednáška na téma "Sakrální neuromodulace" řeší miniinvazivní metodu léčby onemocnění spojenou s inkontinencí stolice. Práce je rozdělena na část teoretickou, která poskytuje základní informace o této metodě a na část praktickou, pro kterou byla zvolena kazuistika s fotodokumentací. Cílem bylo přiblížit dané téma NLZP a zjistit, jaký má tato operační metoda přínos pro pacienty a zda zlepšuje jejich kvalitu života.

Práce předkládá komplexní pohled na ošetřovatelskou péči o pacienty se zavedeným hrudním drénem, a to na základě zkušeností získaných z praxe ve Vsetínské nemocnici a. s. Úvodní část se věnuje přehledu používaných pomůcek a postupů, jež jsou aplikovány v klinickém prostředí při péči o pacienty s hrudním drénem. Hlavní část práce se zaměřuje na dvě kazuistiky pacientů hospitalizovaných na chirurgickém oddělení z důvodu úrazového pneumotoraxu v důsledku traumatického poranění hrudníku.
Jednotlivé kazuistiky detailně analyzují specifické kroky ošetřovatelské péče poskytované konkrétním pacientům. Důraz je kladen na klíčové aspekty péče, jako je management bolesti, péče o dýchací cesty, dechová rehabilitace a správná péče o hrudní drén a drenážní systém. Součástí analýzy je rovněž zhodnocení postupů a jejich vliv na celkový průběh léčby.
V závěru jsou jednotlivé kroky ošetřovatelské péče u obou kazuistik porovnány, s cílem identifikovat případné odlišnosti a zdůraznit nejlepší praktiky. Text je doplněn o autentické fotografie dokumentující vybrané aspekty péče. Práce tak poskytuje ucelený přehled
o problematice ošetřování pacientů s hrudním drénem a nabízí praktické poznatky využitelné
v klinické praxi.