Úvod : Hemipelvektomie , tedy chirurgické odstranění poloviny pánve včetně stejnostranné končetiny je málo frekvetní operací s velmi úzkým indikačním spektrem. Nejčastěji je prováděna onkoortopedy pro maligní nádory proximálního femuru s prorůstáním kraniálně. Z dalších ještě vzácnějších indikací můžeme uvést rozsáhlá traumata pánevní oblasti a hluboké infekce měkkých tkání přecházející na pánevní kosti. A právě v poslední skupině, kterou představují často mladí jedinci upoutáni na invalidní vozík po úrazech v oblasti míchy, spatřujeme přínos tohoto výkonu i za cenu rozsáhlé mutilující operace.
Metodika : Chceme prezentovat celkem tři operace u dvou nemocných s osteomyelitidou pánevních kostí způsobenou rozsáhlými dekubity, kdy jedinou kurativní možností byla hemipelvektomie. Všechy tři výkony proběhly ve FN Plzeň v roce 2024.
Závěr : Cílem přednášky je ukázat málo častý operační výkon, který může být bezpečný u úzce selektovaného souboru nemocných. Zásadním kritériem bezpečnosti je z našeho pohledu zkušený multioborový tým a pokročilá pooperační péče. V rámci ČR je vhodná centralizace těhto výkonů.

Akutní apendicitida je náhlý zánět červovitého přívěsku slepého střeva, známého jako apendix. Tento stav je jednou z nejčastějších příčin akutní bolesti břicha a může vést k nutnosti urgentního chirurgického zákroku. Periapendikulární infiltrát je komplikací akutní apendicitidy, kdy se kolem zaníceného apendixu vytváří masa z tkání a orgánů v břišní dutině. Tento stav může vést k několika komplikacím, pokud není adekvátně léčen.
Naše práce měla za cíl vytipovat pacienty s periapendikulárním infiltrátem, u kterých byl primárně zvolen konzervativní postup, zhodnotit způsob a úspěšnost dané léčby a srovnat naše výsledky s českými i zahraničními publikacemi.
Metoda: Retrospektivní analýza dat souboru pacientů s konzervativně léčeným periapendikulárním infiltrátem na našem pracovišti v období od ledna 2020 do prosince 2024 a porovnání výsledků s českou i zahraniční literaturou.
Výsledky: Celkový počet pacientů s akutní apendicitidou za dané období byl 433, z toho 13 (3,0%) bylo léčeno primárně konzervativně a byl u nich popsán periapendikulární infiltrát na zobrazovacích metodách. Jednalo se o 9 mužů (69,2%) a 4 ženy (30,8%), průměrný věk byl 57,7 let. U 12 (92,3%) bylo vstupně provedeno CT, u 8 (61,5%) byl přítomen absces, z toho 6krát byla provedena CT navigovaná drenáž. K léčbě byla použita širokospektrá antibiotika podávaná intravenózní cestou, a to buď v monoterapii, dvojkombinaci nebo trojkombinaci. U 1 pacienta došlo dvakrát k recidivě, při této druhé recidivě byla provedena akutní operace, u 12 pacientů (92,3%) byla však konzervativní léčba úspěšná a bez recidiv, elektivní apendektomie byla doplněna u 4 pacientů (30,8%). Průměrná doba subjektivních potíží před admisí byla 6,5 dne, průměrná celková doba hospitalizace byla 8,5 dne.
Závěr: Ačkoli je naše práce omezená počtem pacientů, její výsledky potvrzují trend pozorovaný v zahraničních studiích – konzervativní postup s intravenózně podávanými antibiotiky případně doplněný o CT navigovanou drenáž abscesu je adekvátní a úspěšnou léčbou u vybraných pacientů s periapendikulárním infiltrátem.

Úvod
Pilonidální onemocnění je pro pacienta výrazně zatěžující recidivující nenádorové onemocnění se svízelným přístupem k optimální terapii. Čistě chirurgická terapie v podobě excize již byla vytlačena méně invazivními metodami léčby 1. linie (EPSiT, SiLAC,) s vysokou účinností. V ojedinělých případech selhání těchto postupů jsme však stále nuceni sáhnout k chirurgické excizi, ta však bývá tradičně asociována s vyšší mírou lokálních komplikací, často s vynuceným sekundárním hojením. To se výrazně promítá do socio-ekonomického dopadu onemocnění na život pacienta společně s nárůstem celkových nákladů na léčbu. Na základě těchto faktorů jsme na našem pracovišti provedli retrospektivní analýzu k identifikaci rizikových faktorů s cílem snížení míry komplikací s celkovým zlepšením úspěšnosti chirurgické léčby.

Metodika
V rámci našeho pracoviště byli retrospektivně za období 2021-2024 identifikováni pacienti s prolongovaným raným hojením po excizi pilonidálního sinu. Světové databáze (UpToDate, PubMed, Cochrane) byly revidovány k nalezení aktuálních poznatků v klíčových bodech: Předoperační příprava, operační technika a uzávěr rány, drenáž a její délka, follow-up a jeho schéma, postup při řešení rané dehiscence. Soubor pacientů byl následně komparován s nalezenými aktuálními poznatky k eliminaci kritických bodů.

Výsledky
Předoperační lokální příprava je vitální v prevenci recidivy onemocnění. Off-midline closure vede ke zlepšení výsledků oproti člunkovité excizi. Tkáň šetřící techniky vedou k lepším výsledkům oproti hluboké radikální excizi. Typ drenáže není v uniformním konsenzu mezi autory, avšak její přítomnost je definitivně podstatná. Kontroly v týdenním schématu vhodné, jakákoliv byť serozní sekrece bez jiných známek zánětu v období po 1 týdnu od výkonu by měla vést k vyšší frekvenci kontrol. Podtlaková terapie může vést k urychlenějšímu hojení v případě rané infekce a dehiscence v závislosti na charakteru rány.

Závěr
Chirurgická léčba pilonidálního onemocnění je sekundární možnou alternativou k méně invazivním metodám v případě jejich selhání. Strategická rozvaha ohledně perioperačních faktorů na základě současných poznatků může mít signifikantní vliv na redukci množství komplikací a na možnosti jejich následného řešení.

Abstrakt:
Veno-venézní extrakorporální membránová oxygenace (VV ECMO) je metoda mimotělní podpory zajišťující adekvátní okysličení a eliminaci oxidu uhličitého. Touto metodou jsme schopni poskytnout chirurgickou léčbu vysoce selektovaných pacientům, kteří by jinak nemohli podstoupit hrudní operaci (tracheální/karinální chirurgie, rizikové ventilace jedné plíce z důvodu předchozí resekce plic, těžkého postižení plic nebo rozsáhlé infiltrace mediastina stenozující dýchací cesty a znemožňující bezpečnou intubaci). Tato série kazuistik představuje naše zkušenosti s elektivní a akutní hrudní chirurgií asistovanou VV ECMO, kromě transplantace plic a kardiochirurgie, ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně za předchozích 5 let.

Klíčová slova: VV ECMO, hrudní chirurgie, akutní respirační selhání

Úvod
Transplantace ledviny představuje metodu léčby nezvratného selhání ledvin. Oproti pravidelné dialyzační léčbě zlepšuje kvalitu života, snižuje morbiditu a mortalitu a prodlužuje délku života pacienta.
Přístrojová perfúze (PP) ledvin je metodou umožňující rekondici štěpu a posouzení jeho kvality. Dle provedených studií snižuje riziko opožděného rozvoje funkce štěpů (DGF-delayed graft function) a zlepšuje přežívání ledvinných štěpů.
Dle teploty roztoku, kterým je ledvina promývána, se rozlišuje PP hypotermní (promývání štěpu roztokem o teplotě 4-10⁰C), normotermní (promývání štěpu za teploty 35-37⁰C) a subnormotermní (promývání štěpu za teploty 20-32⁰C). Kvalita štěpu se posuzuje dle perfúzních parametrů, respektive dle vaskulární rezistence štěpu.

Cíl
Retrospektivní analýza vlastního souboru pacientů.

Metodika
Využití hypotermní oxygenované perfúze ledvin u marginálních dárců IKEM (dárců s rozšířenými kritérii, ECD – expanded criteria donor).

Výsledky
První PP jsme provedli 11.11.2021. Do 1.1.2025 jsme tuto metodu použili u 168 ledvin.
Našimi indikačními kritérii k napojení ledviny na PP jsou u dárců po nezvratné smrti mozku (DBD dárci) věk nad 70 let, předpokládaná doba studené ischémie štěpu více jak 18 hodin, mapovitá perfúze ledvin při odběru, akutní ledvinné selhání II.st a výše dárců pod 60 let, kombinovaná transplantace ledviny se srdcem či játry. U dárců po nezvratné zástavě oběhu (DCD dárci) jsou indikačními kritérii k napojení ledvin na PP teplá ischemie nad 30 minut, mapovitá perfúze ledvin při odběru, eGFR < 1,0 ml/s a předpokládaná doba studené ischemie nad 12 hodin.
PP byla od 1.1.2022 použita u 20% ledvinných štěpů od zemřelých dárců. Štěp akceptujeme na základě trendu poklesu vaskulární rezistence, což nastalo v 93% případů. Nejčastější indikací k napojení ledviny na PP je v našem souboru věk dárce nad 70 let (39% případů) a akutní poškození ledviny (AKI) dárce (27% případů). Okamžitý rozvoj funkce štěpu nastal v 57%, opožděný rozvoj funkce (DGF) ve 41% a primární afunkce ve 2%.

Závěr
Hypotermní přístrojová perfúze ledvin je bezpečná metoda umožňující akceptaci štěpů od ECD dárců, jejich rekondici a posouzení jejich kvality.

Úvod: Od června roku 2020 je závažně poraněným pacientům ve spádové oblasti Traumacentra Fakultní nemocnice Hradec Králové k dispozici plná krve již v přednemocniční fázi.

Cíle: Cílem toho sdělení je prezentace čtyřletých zkušeností s podáváním plné krve závažně poraněným pacientům v přednemocniční fázi péče a srovnání s historickou kohortou pacientů, kterým byly transfuzní přípravky ve formě masivního transfuzního protokolu podávány až na urgentním příjmu.

Metodika: Byla provedena unicentrická prospektivně observační kohortová studie aplikace plné krve závažně poraněným pacientům, do které byli zařazeni pacienti s podezřením na významné traumatické krvácení ošetření Leteckou záchrannou službou Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje v období červen 2020 až květen 2024 splňující indikační kritéria protokolu RABBIT2 pro podání plné krve v přednemocniční fázi. Tato kohorta byla porovnána s retrospektivní analýzou databáze Traumacentra Fakultní nemocnice Hradec Králové z období 2016-2018 splňující stejná indikační kritéria. Vyřazeni byli pacienti mladší 15 let, se současným závažným kraniocerebrálním poranění (AIS ≥ 4), neprokázaným krvácením v průběhu vyšetření na urgentním příjmu anebo zástavou oběhu trvající v době předání.
Primárním výstupem byla proveditelnost a bezpečnost podání plné krve v přednemocniční fázi, objem podaných transfuzních přípravků v prvních 24 hodinách od úrazu, kumulativní tekutinová bilance v prvních 24 hodinách od úrazu, 24hodinová a 30denní mortalita.

Výsledky: Od června 2020 do května 2024 byla plná krev v přednemocniční fázi podána 114 pacientům se závažným úrazem. Kritéria zařazení do studie splnilo 71 pacientů, kteří byli porovnáni se 46 pacienty z historické kohorty. Injury severity score bylo 27 (IQR 17;39) vs. 27 (IQR 20;38), p = 0,059. Bylo zjištěno snížení celkového množství podávaných transfuzních přípravků v prvních 24 hodinách od úrazu - 4295 ml (IQR 1949;6453) vs. 4754 ml (IQR 3503;5833), p = 0,049, stejně tak 24hodinové kumulativní tekutinové bilance - 8678 ml (IQR 5545;13822) vs. 9820 ml (IQR 6633;12129), p = 0,088. Mírně vyšší byla 24hodinová mortalita, 12,7 % vs. 10,9 %, p = 0,226, zatímco 30denní mortalita byla nižší - 2 % vs. 5%, p = 0,078. U žádného pacienta nebyla zaznamenána nežádoucí reakce související s podáním transfuze plné krve.

Závěr: Aplikace plné krve v přednemocniční fázi je proveditelná a bezpečná. Časné podání plné krve má pozitivní vliv na 30denní mortalitu a snížení požadavků na podání transfuzních přípravků v prvních 24 hodinách po úrazu. Další zejména multicentrické prospektivní studie budou nezbytné pro potvrzení pozitivního účinku aplikace plné krve u traumat jak v přednemocniční tak časné nemocniční fázi péče.

Úvod
Současná vlhká terapie (zlatý standard) má omezenou účinnost v léčbě infekcí a hojení chronických ran. Podtlaková terapie (NPWT) zlepšuje kontrolu infekcí, avšak neřeší gramnegativní a anaerobní infekce a až ve 38 % případů vede k ischemizaci tkání. Cílem tohoto pilotního projektu je ověřit proveditelnost kombinace NPWT s lokální oxygenoterapií, ozonoterapií (TOT) a neurostimulací (TENS) ke zlepšení boje proti biofilmu, prevenci ischemie a redukci bolesti a stanovit možné indikace a kontraindikace.

Metodika
Provádíme prospektivní randomizovanou studii zkoumající účinnost hybridní NPWT (h-NPWT) u defektů dolních končetin. Pacienti jsou kategorizováni dle tíže přidružených onemocnění a rozděleni do tří skupin – h-NPWT, konvenční NPWT a vlhké hojení. První fáze studie se zaměřuje na proveditelnost metody a hodnocení klíčových parametrů hojení, přičemž získaná data budou sloužit jako základ pro rozšíření studie.

Cíle projektu
Studie hodnotí účinnost h-NPWT ve srovnání se standardními metodami, optimalizaci zapojení a porovnání irigačních roztoků. Dále sledujeme dobu hospitalizace, četnost komplikací a ekonomické aspekty léčby. Pilotní výsledky pomohou stanovit směr pro další výzkum a případné úpravy metodologie.

Výsledky
Preliminární data ukazují, že h-NPWT vede k rychlejšímu hojení ran bez hypoxie a se zlepšeným prokrvením. Biofilm je efektivně eliminován již po 2 dnech. Nejlepší účinnost prokázaly Octenilin a kyselina chlorná, optimální doba promývání činí 6 minut, což diskvalifikuje polyhexylmetylbiguanid (PHMB). Použití TENS významně redukuje bolest. Zapojení h-NPWT klade vysoké nároky na hermetičnost. Topická oxygenoterapie je vhodná při řešení nekrotizujících fasciitid. Další data budou sbírána s cílem potvrdit dlouhodobou účinnost metody a její širší klinické využití.

Závěr
Hybridní podtlaková terapie se jeví jako bezpečná a efektivní metoda, která vyžaduje dohled za hospitalizace k zajištění hermetičnosti. Tento pilotní projekt potvrzuje potenciál h-NPWT a poskytuje základ pro další klinická hodnocení a optimalizaci léčebných protokolů v moderní terapii ran. Budoucí výzkum se zaměří na dlouhodobé výsledky, standardizaci postupu a možnosti širší implementace v klinické praxi.