Přednáška na téma „Právní aspekty kompetencí povolání sestry versus povolání lékaře“ se zaměřuje na profesní kompetence a odpovědnost sester - nelékařských zdravotnických pracovníků na straně jedné a lékařů na straně druhé, za účelem objasnit jejich vzájemný vztah a nezbytnost spolupráce v rámci multidisciplinárního týmu. Od obecných povinností každého poskytovatele zdravotních služeb a zdravotnického pracovníka bez rozdílu povolání, které zastává, bude vymezeno, co kompetence jednotlivých profesí zahrnují, jaké jsou jejich klíčové oblasti a jakým způsobem se tyto oblasti vzájemně doplňují při poskytování komplexní péče o pacienta. Přednáška se bude věnovat i otázce spolupráce mezi těmito profesemi, jaké nástroje a strategie jsou nezbytné pro efektivní komunikaci a koordinaci péče. Závěrem nabídne konkrétní kazuistiku z praxe, představující řešení odpovědnosti každého z uvedených povolání za újmu vzniklou při péči o pacienta.

Cílem je nabídnout komplexní pohled na to, jak kompetence sestry a lékaře vzájemně souvisejí, jaké jsou jejich role v péči o pacienty, včetně odpovědnosti za poskytnuté zdravotní služby, ale i jakým způsobem jejich spolupráce přispívá k efektivnímu a kvalitnímu poskytování zdravotní péče.

Současné pracovní týmy jsou dnes tvořeny zástupci až čtyř generací. Společně se zamyslíme nad složením současných pracovních týmů, porovnáme prostředí, která formovala typy lidí jednotlivých generací, a vymezíme odlišnosti, které z toho plynou – například v jejich osobnostní a profesní výbavě, pracovním nasazení a výkonu, očekávání od osobního i profesního života apod. Výsledkem by mělo být lepší pochopení odlišností zaměstnanců jednotlivých generací a předpoklady řešení vzájemného nesouladu až nemožnosti se domluvit.

Generace označuje velkou skupinu jedinců narozených v rozmezí několika let. V obecném slova smyslu pak události ovlivňující jejich socializaci jsou tím, co utváří jejich styl myšlení a jednání a lze v tom najít jisté podobné charakteristiky (Nešpor, 2020). V dnešní době je neustále diskutovaná otázka generace Z (tj. lidé narození mezi roky 1998 – 2006), která nyní studuje na vysokých školách, vstupuje na trh práce (do praxe) a nutí lidi starší (tj. příslušníky dřívějších generací) k zamyšlení. Na konci roku 2024 proběhl zajímavý průzkum agentury STEM/MARK o vnímaní jednotlivých generací navzájem z něhož vyplynulo, že starší se na mladší dívají více kriticky než obráceně (STEM/MARK, 2024). Pro budoucnost zdravotnické profese je velmi důležitá motivace jedinců ke studiu ošetřovatelství a následně pak jejich motivace a udržení v oboru. V rámci vzdělávání tito studenti oceňují jiné metody výuky (např. praktické učení, vyprávění příběhů z praxe), u vyučujícího oceňují humor, nadšení a možnost vlastního aktivního zapojení. Při výkonu samotné profese, tj. po nástupu do praxe je pro ně důležitá možnost kariérního růstu, možnost podílet se na rozvoji systému péče, stabilita práce a příjemné pracovní prostředí. Problémem mohou být zkreslená očekávání studentů oboru ošetřovatelství od následné praxe. Uvědomění si těchto očekávání a obecně motivačních faktorů studentů a nastupujících pracovníků může zvýšit mezigenerační porozumění a vzájemný respekt.

Syndrom vyhoření v ošetřovatelských profesích
Autor: Brzicová, V.
Přednáška pojednává o syndromu vyhoření, o kterém se sice mnoho mluví, ví se o něm, ale je velice těžké se mu vyhnout a uvědomit si nebezpečí jeho vzniku a rozvoje.
Syndromu vyhoření má mnoho definicí, ale můžeme říci že je to stav emocionálního, duševního a fyzického vyčerpání. Má pět fází a na jeho vzniku se podílí prostředí a charakter práce, osobnost zdravotníka a také vnější vlivy jako je např. společnost, media a legislativa.
Důležité je se zaměřit na prevenci syndromu vyhoření, aby nedošlo k jeho úplnému rozvinutí. Pracovník s rozvinutým syndromem musí většinou opustit zdravotnické povolání a zdravotnictví přichází o pracovníka, který byl zprvu velmi kvalitní a měl svou práci rád.
Přednáška dále uvádí specifické zátěžové faktory, snaží se ukázat prevenci a jak se syndromu vyhoření vyhnout.